Pojem sendvič se stal synonymem pro jídlo, které spojuje praktičnost s fantazií. Dva plátky chleba nebo pečiva dokážou pojmout prakticky cokoli – od studené šunky po hovězí wagyu, od vejce natvrdo po mořské plody. Právě v té jednoduchosti tkví jeho síla: sendvič se dá jíst kdekoli, bez příboru, a zároveň se dá proměnit v plnohodnotné kulinární dílo.

 

V Británii je sendvič téměř kulturní instituce – od tradičního cucumber sandwich s tenkými plátky okurky podávaného k čaji až po vydatný bacon sandwich, který patří k nepsaným rituálům správného rána. V Americe se stal symbolem rychlého občerstvení i domácí pohody – ikonický peanut butter & jelly sandwich má vlastní generaci nostalgických fanoušků, zatímco BLT (bacon, lettuce, tomato) je standardem všech diners.

Francouzi posunuli sendvič k eleganci. Jejich croque monsieur – teplý toast se šunkou, sýrem a bešamelem – ukazuje, že i mezi dvěma krajíci chleba se může odehrávat malá gastronomie. Itálie přidala svou panini tradici s grilovaným pečivem, které voní olivovým olejem, a Španělsko zpopularizovalo bocadillo, jednoduchý chléb s iberskou šunkou.

V Asii má sendvič tvář katsu sando, japonské variace s křehce obalovaným masem a omáčkou tonkatsu, která se servíruje v dokonalé čistotě tvaru i chuti. V Vietnamu zase vzniklo slavné bánh mì, kde se francouzský bagetový vliv potkal s koriandrem, chilli a marinovanou zeleninou.

A v Latinské Americe? Tam má sendvič výraznou osobnost. V Uruguayi se zrodilo chivito, teplý sendvič s hovězím, šunkou, sýrem a smaženým vejcem, který má status národního jídla. Kuba dala světu cuban sandwich, vrstvený sendvič s vepřovým, šunkou, sýrem a okurkami, který se lisuje do křupava.

Kamkoli se podíváme, sendvič zůstává stejný v principu, ale jiný v přístupu: vždy odráží místní suroviny, návyky i chuťovou identitu. Je to nejjednodušší způsob, jak ochutnat svět – jeden krajíc chleba po druhém.

 

Největší sendvič na světě

Oficiální rekord drží město Irving v Texasu, kde byl v roce 2017 připraven sendvič dlouhý 3 324 metrů. Na jeho výrobu padlo více než 680 kilogramů chleba, 300 kilogramů šunky a 250 kilogramů sýra. Rekord potvrdila organizace Guinness World Records.

Nejmenší a nejdražší

Na opačném konci stojí sendviče, které se do historie zapsaly spíš cenou než rozměrem. V newyorském restaurantu Serendipity 3 se prodával „Quintessential Grilled Cheese“ za 214 dolarů (přes 5 000 Kč). Připravuje se z bílého truflu, šampaňského chleba a 24karátového zlatého prachu. Hosté si ho musejí objednat 48 hodin dopředu.

Zajímavostí je i sendvič z restaurace Selfridges v Londýně, který byl po uvedení v roce 2006 označen za „nejdražší sendvič světa“. Stál 85 liber a obsahoval hovězí wagyu, foie gras, černý lanýž a cibulovou marmeládu.

Kuriozity ze světa

– V USA se každoročně prodá přes 300 milionů sendvičů denně, což odpovídá zhruba počtu obyvatel země.
– Nejoblíbenější variantou zůstává peanut butter & jelly sandwich, tedy kombinace arašídového másla a marmelády.
– V Británii je nejoblíbenější chicken and bacon club, zatímco v Německu vede Schnitzelbrötchen – houska s řízkem a okurkou.
– Guinnessova kniha rekordů také uvádí největší počet sendvičů připravených za jednu hodinu: v roce 2018 jich v Torontu vzniklo 57 661, všechny určené pro charitativní účely.

Moderní variace

Sendvič dnes zažívá novou vlnu popularity díky trendu street foodu. V českých bistrech se objevují reinterpretace klasiky: grilovaný sýr s cibulovou marmeládou, pastrami sandwich s hořčičným dresinkem nebo vegetariánské verze s hummusem a pečenou zeleninou.

Z jednoduchého nápadu hraběte ze Sandwich se tak stalo jídlo, které spojuje kontinenty, kultury i chutě – od nejlevnější svačiny až po luxusní gastronomii.