Sdílet
Když se 28. října roku 1918 rozezněly v Praze zvony a lidé zaplnili Václavské náměstí, nešlo jen o oslavu konce války. Rodila se republika – nový stát, který měl stát na demokratických principech, vzdělanosti a víře, že kultura je výrazem národní identity. O více než století později má ten den stále stejnou váhu. Připomíná nejen odvahu a ideály generace T. G. Masaryka, ale i potřebu zastavit se a dát význam dnům, které přesahují běžný rytmus.
Smysl svátku se neprojevuje jen v kalendáři, ale i v každodenním rytmu života. Podle zákona č. 223/2016 Sb. zůstávají 28. října zavřeny všechny obchody s prodejní plochou nad 200 metrů čtverečních. Pravidlo vzniklo s myšlenkou, že některé dny by měly patřit klidu, nikoli pokladnám. Stát tím připomíná, že svátek má být chvílí pro rodinu, přátele i prosté zastavení – ne dalším dnem spotřeby.
Čas sdílení
Zatímco obchody zůstávají zavřené, restaurace, kavárny a další gastronomické podniky otevírají své dveře dokořán. Právě tam se v posledních letech potkává historie s přítomností. Mnohé podniky totiž připravují menu inspirovaná érou první republiky – obdobím, kdy se česká kuchyně zbavila rakouského stínu a z“ačala si věřit“. Nešlo jen o recepty, ale o postoj: vařit s úctou k surovinám, poctivě a s elegancí.
Na svátečních stolech se tak objevuje svíčková na smetaně s brusinkami, která byla už za první republiky považována za jídlo slavnostní, vyvážené a symbolicky „české“. Podobně pečená husa se zelím a knedlíky odkazuje k tradici venkovských svátků, které v říjnu vrcholily dožínkami a posvíceními. Telecí řízek s bramborovým salátem zase připomíná, že meziválečná kuchyně byla sice poctivá, ale i lehce elegantní – víc vídeňská než rustikální. Prvorepublikoví kuchaři totiž často studovali ve Vídni nebo Paříži a přinášeli domů nový cit pro estetiku a vyváženost chutí.
V tehdejších kuchyních se hojně používala kořenová zelenina, smetana, čerstvé bylinky, víno a máslo – suroviny, které se znovu vracejí i do dnešních svátečních menu. A nebylo to jen o jídle samotném. Kultura stolování byla považována za projev civilizovanosti. Stůl měl bílý ubrus, sklenku vody, karafu vína a porce byla tak akorát – symbol střídmosti, elegance i respektu.
Z dnešního pohledu tak sváteční kuchyně 28. října nepřipomíná minulost jen surovinami, ale hlavně způsobem, jakým se u stolu tráví čas – společně. V tom je její aktuální síla. Ať už tedy 28. října usedneme ke sváteční tabuli doma nebo v restauraci, není to jen otázka chuti, ale i smyslu. Sdílené jídlo totiž zůstává tím nejpřirozenějším způsobem, jak oslavit svobodu – tu, kterou před 106 lety vybojovali jiní, a kterou dnes můžeme vychutnat my.
