Sdílet
Statistiky mluví jasnou řečí a nejsou to čísla, která by nás měla nechat klidnými. Inspektoři ČOI v loňském roce provedli celkem 7439 kontrol se zaměřením na alkohol a tabák. Výsledek? Pochybení zjistili ve 3391 případech. To znamená, že neuvěřitelných 45,58 % kontrol skončilo porušením pravidel. Za tato selhání padly pokuty v celkové výši přesahující 44,2 milionu korun. Ukazuje se, že nejde o náhodné přešlapy jednotlivců, ale o hluboko zakořeněný problém v české obchodní kultuře a pohostinství.
Mluvčí ČOI František Kotrba k situaci dodal, že právě prodej alkoholu osobám mladším 18 let považuje inspekce za nejzávažnější zjištění. Výsledky kontrol potvrzují, že bdělost státních orgánů je v tomto směru více než opodstatněná a na tuto oblast se budou inspektoři soustředit i v nadcházejících měsících.
Proč se situace zhoršuje?
Nejvíce znepokojivý je pohled na dynamiku celého problému. Zatímco v roce 2024 evidovala ČOI 429 případů prodeje alkoholu dětem, v roce 2025 jich bylo už 686. Tento nárůst o 257 případů představuje přibližně šedesátiprocentní zhoršení během jediného roku. Takový skok nelze ignorovat jako statistickou chybu. Je to jasný signál, že dosavadní postihy a kontroly zřejmě ztrácejí svůj odrazující efekt.
Právě tento trend by nás měl jako společnost zvednout ze židlí. Jedna věc je, pokud problém stagnuje na určité hladině, ale pokud se situace takto prudce zhoršuje, je zřejmé, že část provozovatelů přestává brát zákonnou ochranu dětí vážně.
Výmluvy zde nemají místo
Přitom právní rámec, o který se opíráme, je naprosto srozumitelný. Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek v paragrafu 11 mluví bez obalu: „Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě mladší 18 let.“ Prodejci mají navíc povinnost mít na viditelném místě text, který na tento zákaz upozorňuje.
Nejsme v situaci, kdy by se obchodníci mohli vymlouvat na složitou legislativu nebo nejasné formulace. Norma je přímá a odpovědnost jednoznačná. Pokud tedy k prodeji dojde, nejde o nedopatření v právní mlze, ale o vědomé riziko, lhostejnost nebo fatální selhání personálu, který má zákon vymáhat přímo u pultu.
Provozní nekázeň jako nový standard?
Pohled pod pokličku dat ČOI odhaluje ještě širší rozsah pochybení. Celkem bylo zaznamenáno 1176 porušení zákona o ochraně zdraví. Vedle samotného prodeje alkoholu nezletilým (686 případů) inspektoři naráželi na chybějící informační tabule o zákazu prodeje tabáku (160 případů) i alkoholu (124 případů). V 76 případech byl nezletilým prodán tabák. Šokujícím zjištěním byly i situace, kdy za pultem stáli a alkohol či tabák prodávali lidé, kterým samotným ještě nebylo osmnáct let.
Tento obraz vypovídá o určité provozní apatii. Nedostatečně proškolený personál a chybějící značení ukazují, že v mnoha provozovnách se ochrana mládeže propadla na konec seznamu priorit. Je to hazard se zdravím generace, která je k negativním účinkům návykových látek nejvíce náchylná.
Figuranti s alkoholem v ruce
Důležité je připomenout, že tyto kontroly neprobíhaly pouze „od stolu“ nad hromadou dokumentů. ČOI vyrazila přímo do terénu a při kontrolních nákupech využívala figuranty mladší osmnácti let. Spolupracovala s policií, celní správou i hygieniky. Výsledky tedy nejsou odhady, ale přímý důkaz toho, jak snadno se dnes dospívající k alkoholu dostanou.
Pokud se při reálném ověřování ukazuje, že dítě skutečně obdrží drink nebo láhev tvrdého alkoholu, přestává být zákon bariérou a stává se jen neúčinnou kulisou.
Je čas na elementární odpovědnost nás všech
V naší kultuře je alkohol často vnímán jako běžná součást života a jeho konzumace je silně normalizována. O to důležitější je ale trvat na jasných hranicích tam, kde jde o ty nejzranitelnější. Osmnáct let je hranice, která má svůj smysl. Jakmile z jejího dodržování uděláme jen prázdnou formalitu, selháváme jako společnost.
Loňská bilance ČOI je zdviženým prstem. Říká nám, že ochrana dětí před alkoholem není v Česku vyřešeným tématem z minulosti, ale aktuální výzvou, která vyžaduje mnohem důslednější přístup. Nejde jen o razítka a paragrafy, ale o zdraví našich dětí a odpovědnost každého z nás, kdo v obchodě nebo restauraci vidí, že se děje něco, co by se dít nemělo.
Jak je na tom zbytek Evropy?
Zatímco my v Česku držíme jednotnou hranici osmnácti let a aktuálně bojujeme s její vymahatelností, naši bezprostřední sousedé v Německu nebo Rakousku uplatňují mnohem benevolentnější přístup. V těchto zemích si mladí lidé mohou legálně zakoupit pivo nebo víno již od šestnácti let, což vychází z tamní tradice, která vnímá nízkoalkoholické nápoje jako součást běžné gastronomie. Tvrdý alkohol však zůstává i tam přísně střeženým artiklem dostupným až od plnoletosti. Tato rozpolcenost často vede k debatám, zda dřívější legální kontakt s pivem vede k lepší výchově ke kultivovanému pití, nebo zda pouze dláždí cestu k budoucím problémům.
Zcela opačný přístup zvolil sever Evropy, kde se s alkoholem rozhodli bojovat pomocí státních monopolů a extrémní cenové politiky. Ve Švédsku, Norsku či Finsku v běžném supermarketu na silnější drink nenarazíte. Musíte vyhledat speciální státní prodejny, kde je věková hranice pro nákup tvrdšího alkoholu posunuta až na dvacet let. Podobně radikální cestou se vydala i Litva, která v rámci boje proti vysoké spotřebě před lety plošně zvedla věkovou hranici pro nákup veškerého alkoholu na dvacet let a zavedla velmi krátká časová okna, kdy je vůbec možné jej v obchodech pořídit.
Zajímavým příkladem z praxe je Velká Británie nebo Spojené státy, kde panuje v obchodech naprosto jiná atmosféra než u nás. V Británii se vžil koncept, kdy prodejce automaticky vyžaduje doklad totožnosti od kohokoli, kdo vypadá mladší pětadvaceti let. Tento systém v podstatě eliminuje prostor pro subjektivní odhad pokladních a vytváří prostředí, kde je kontrola OP vnímána jako naprosto přirozený a rutinní proces. V USA je pak hranice jednadvaceti let vymáhána s takovou razancí, že prodejci hrozí při porušení nejen drakonické pokuty, ale často i okamžitý konec podnikání.
