Potravinový ombudsman už řeší desítky stížností denně, první velký test přijde v dubnu, kdy se otevře téma slevových akcí

Fialka se do nové role přesunul na konci února jako dosavadní vrchní ředitel sekce potravinářství ministerstva zemědělství. Už při svém uvedení do funkce popsal, že ombudsman má být „přímou spojkou pro podávání podnětů a komunikaci se spotřebiteli i podnikateli“ a že jeho úkolem je zvýšit transparentnost v potravinovém řetězci a chránit práva spotřebitelů, zemědělců i výrobců. Ministerstvo současně zdůraznilo, že kvůli této pozici nevzniká nový úřad ani další byrokratický moloch, což je v českých poměrech skoro malý administrativní zázrak.

Lidé si stěžují na ceny, kvalitu i hygienu

Z dosavadních podnětů je vidět, že spotřebitele netrápí jen samotná výše cen, ale i způsob, jakým jsou ceny prezentovány. Fialka podle rozhovoru s ČTK řeší stížnosti na shnilé ovoce a zeleninu, pomačkané obaly nebo skladování potravin, ale také opakované dotazy k cenovkám a slevovým akcím. Jak uvedl, „občané jsou někdy zmateni slevovými akcemi a nechápou, proč u jednoho zboží jsou třeba tři ceny“.

Nový ombudsman přitom nebude fungovat jako úřad, který by rozdával pokuty nebo přepisoval ceníky fixou. Podněty, které spadají do kompetence dozorových orgánů, předává dál. V praxi tedy například záležitosti pod ministerstvem zemědělství směřují ke Státní zemědělské a potravinářské inspekci, zatímco porušení spotřebitelských práv, třeba když zákazník nedostane slevu avizovanou v regále, mohou zamířit k České obchodní inspekci nebo k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ombudsman tak má být spíš uzlem, který problémy sbírá, třídí a v opakujících se případech proměňuje v tlak na systémové změny.

Slevové akce jsou Achillova pata systému

Právě systémové změny má řešit nová meziresortní pracovní skupina pro transparentnost potravinového řetězce, kterou bude Fialka řídit. Podle jeho vyjádření se poprvé sejde v polovině dubna a usednou v ní zástupci ministerstev financí, průmyslu a obchodu, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ale také zemědělců, zpracovatelů a obchodních řetězců.

Jedním z hlavních témat budou slevové akce. Fialka uvedl, že ve slevách se dnes prodá téměř 70 procent potravin. To je číslo, které působí téměř absurdně, ale dobře vystihuje deformaci trhu. Když je ve slevě skoro všechno, přestává být jasné, co je vlastně normální cena. Fialka současně zdůraznil, že cílem není automaticky aktuálně zavádět regulace či provádět zásahy do cenové politiky firem, nicméně úpravy pravidel pro slevové akce do budoucna vyloučit nelze. Podle něj se o věci nejprve povede debata uvnitř pracovní skupiny a teprve poté mohou vzniknout návrhy. Sám přitom zdůrazňuje, že nemá pravomoc cokoli nařizovat a že konečné rozhodování zůstává na vládě nebo Poslanecké sněmovně.

Kromě slev má pracovní skupina otevřít také téma evropské směrnice o nekalých obchodních praktikách a jejího praktického dopadu. Fialka mluví i o sledování zahraniční praxe, konkrétně například o francouzském přístupu k regulaci slevových akcí nebo o španělské debatě kolem podnákladových cen. Zároveň naznačil, že jedním z cílů je zpřesňování dat, protože právě kolem cenových statistik a jejich interpretace už se objevila kritika ze strany Svazu obchodu a cestovního ruchu. Spor o to, jaká data se zveřejňují a jak se čtou, tak může být pro další vývoj skoro stejně důležitý jako samotné cenovky v regálech.