Sdílet
Japonský mistr carvingu, neboli vyřezávání, mění každodenní suroviny v umělecké objekty, přitom je plně respektuje a přetváří v umělecká díla. Tato technika, mukimono, je tradiční japonské umění dekorativního vyřezávání ovoce a zeleniny do složitých tvarů, které slouží jako ozdoba jídel, garnitura. Podívejte se na jeho objekty, nebudete věřit vlastním očím.
Japonská tradice mukimono, dekorativního vyřezávání ovoce a zeleniny, sahá až do období Heian. V moderním světě však málokdo povýšil toto řemeslo na tak precizní a esteticky čistou disciplínu jako právě Takehiro Kishimoto.
Jeho jméno se začalo objevovat na sociálních sítích kolem roku 2016 a velmi rychle získal pozornost světových médií díky své neuvěřitelné schopnosti měnit běžné suroviny ve složité ornamentální struktury, často připomínající mandaly nebo geometrické reliéfy.
Kishimotova kariéra navíc dokládá, že carving nemusí být jen ozdoba talíře. Je to práce, která navrací pozornost k surovině, jejímu tvaru, tvrdosti, chuti i času, který má kuchař na její zpracování, než dojde k oxidaci. Jeho umění nespočívá pouze v řezbářství, ale také v rychlosti, aby nedošlo k oxidaci. „Pomocí ostrých ručních nožů kombinuje Kishimoto staletí staré umění thajského řezbářství ovoce s japonským uměním Mukimono, aby ozdobil jablka, mrkev, brokolici a fazole geometrickými vzory a propracovanými motivy,“ uvedl magazín This is Colosal.
Kishimotův příběh, v němž kuchyně potkala kaligrafii
Takehiro Kishimoto pochází z japonské prefektury Kjóto, kterou dodnes označuje za hlavní zdroj své estetické inspirace. V několika rozhovorech uvádí, že jeho cesta nezačala v profesionální gastronomii, ale u kaligrafie a tradičního řemesla. Právě spojení absolutní disciplíny, ostrosti linií a úcty k detailu se později promítlo do jeho kuchařské práce.
Jeho oficiální stránka, která dokumentuje vývoj jeho tvorby, uvádí carving jako jeho celoživotní řemeslo.
Kishimoto začínal jako kuchař v tradiční japonské restauraci, kde byl carving považován za elegantní, ale druhořadou disciplínu. Až postupem času se stal hlavním středem jeho tvorby, protože ho fascinovala možnost vytvořit estetiku, která není jen efektní, ale i hluboce propojená se strukturou suroviny. V jednom z rozhovorů pro web Vice uvedl, že ho k tomu vedla touha „pochopit zeleninu jako materiál, ne jen surovinu“ a jeho životním cílem nyní je „šířit thajské řezbářství po celém světě.“
Mukimono a základní pravidlo, respekt k surovině
Mukimono má v japonské kuchyni dlouhou tradici. Používalo se nejen jako zdobení slavnostních pokrmů, ale i jako symbol čistoty a péče o hosta. Kishimoto tuto tradici ctí, ale zároveň ji rozšiřuje o moderní estetiku. Je známý zejména svými výřezy do daikonu, mrkve, melounu, manga či okurky. Využívá extrémně tenké nože a preferuje práci bez předkreslení.
Velkým tématem jeho tvorby je čas. Ovoce i zelenina začínají oxidovat během minut a ztrácet ostrost linií. Proto musí umělec pracovat rychle a přesně. „Rychlost není o efektu, ale o záchraně suroviny,“ uvedl v jednom z rozhovorů, kde popisuje svůj tréninkový režim a techniku pracovních nožů.
Proč fascinuje i kuchaře, nejen umělce
V profesionální gastronomii se Kishimoto často stává inspirací hlavně pro šéfkuchaře, kteří hledají nový způsob práce s texturou a tvarem. Nejde totiž jen o dekoraci, struktura výřezu dokáže ovlivnit i chuťové vnímání pokrmu. Tenčí řez změní způsob, jak se zelenina poddá teplu při blanšírování, mohutnější rytmus zase drží pevnost třeba u okurky či jablka, které slouží jako základ studených předkrmů.
Kishimoto v jednom z rozhovorů uvádí, že carving není jen estetika, ale i funkční technika. Vzory pomáhají regulovat, jak surovina přijme teplotu nebo marinádu.
Inspirace pro domácí kuchaře
Pro laiky může Kishimotova tvorba vypadat nedosažitelně, ale principy mukimono jsou překvapivě jednoduché. Začíná se u základních linií, což jsou rovné řezy, spirály, symetrické drážky. Důležité je mít co nejostřejší nůž a vybrat surovinu bez poškození. Okurka, daikon nebo řepa jsou nejčastější volbou, protože se dobře drží a minimálně kloužou.
Kishimoto sám doporučuje začít širokými řezy, až později přejít na mikrovzory. Jeho videa na Instagramu jsou v tomto ohledu školou trpělivosti i techniky. Každý řez musí být jasný a předem rozhodnutý. Váhání je vidět, jak říká.
Takehiro Kishimoto patří k umělcům, kteří dokázali proměnit řemeslo v mezinárodně uznávanou disciplínu a zároveň vrátit do gastronomie respekt k surovině. Jeho práce není jen dekorace, ale plnohodnotný kuchařský proces, kombinace rytmu, rychlosti a hluboké znalosti materiálu. Díky tomu ukazuje, že kuchyně může být prostor nejen pro chuť, ale i pro sochařskou práci, která osloví znalce i domácí kuchaře.
