Sdílet
Na Hvaru svítí slunce víc než 2700 hodin ročně, což je hlavní důvod, proč sem lidé jezdí s úmyslem si opravdu odpočinout. Sluneční světlo tu totiž není jen příjemné – má i konkrétní zdravotní přínosy. Pomáhá tělu tvořit vitamin D, což je látka klíčová pro kosti, imunitu i dobrou náladu. Kromě toho reguluje vnitřní hodiny – takže spánek bývá klidnější a usínání snazší. Lidé tu často říkají, že se cítí lehčí nebo klidnější.
K tomu si přidejte omamnou vůni levandule z rozlehlých polí, která v červnu promění ostrov v jednu velkou botanickou zahradu. Hvar byl po desetiletí největším producentem levandulového oleje v bývalé Jugoslávii, a i když dnes prim hraje turismus, tradice zůstává. Levandule se tu nepoužívá jen jako dekorace – ale i jako surovina. V kuchyni, v kosmetice, v likérech.
Místní gastronomie má svá specifika
Hvarská kuchyně není přepjatá, není ani laciná. Je jednoduchá – ale v tom nejlepším slova smyslu. Postavená na kvalitních surovinách „s rodokmenem“. Ryby a mořští tvorové se tu grilují na olivovém dřevě, podávají s kapary naloženými v mořské soli a zalévají vínem, které si vyrábějí sami místní.
Jednou z nejtypičtějších delikates je gregada – rybí ragú, které se připravuje na bílém víně, s bramborami, česnekem a rozmarýnem. Původně jídlo rybářů, dnes jedno z nejčastěji reinterpretovaných pokrmů ostrova. Existují i luxusní varianty s humrem nebo mořským ďasem.
Neméně zajímavou specialitou je pašticada, hovězí dušené v červeném víně a aromatickém koření. Přestože jde o recept typický pro Dalmácii obecně, hvarská verze bývá jemnější – méně rajčat, více vína, často i špetka skořice.
Typickou delikatesou jsou mořští ježci. V některých zátokách, mimo hlavní sezónu a mimo ochranné zóny, je možné narazit na restaurace, které servírují čerstvé ježčí jikry s olivovým olejem a bílým chlebem. Chuťově jde o zážitek, který nemá obdoby.
To všechno doplňuje víno – a ne ledajaké. Místní odrůda bogdanuša, pěstovaná výhradně na Hvaru, se vyznačuje vysokou mineralitou a téměř sváteční lehkostí. Traduje se, že ji pila i dubrovnická šlechta, když se přijížděla na Hvar zotavit po společenských skandálech. Jinými slovy – už tehdy to byl ostrov úniku a úlevy.
Noční život Hvaru má pak svou vlastní kapitolu. Kluby jako Carpe Diem nebo plážové bary v zátokách kolem Paklených ostrovů tvoří obraz, který se označuje za „novou Ibizu“. Jak to shrnul chorvatský etnolog Božo Vukušić pro National Geographic Traveler (2017): „Hvar je místo, ze kterého lidé nechtějí odjíždět.“
Zdroj: Autorský text, Croatian National Tourist Board , Vina Tomic,
