Sdílet
Cukr je pro náš mozek evoluční jackpot. Když naši předkové narazili na zralé ovoce nebo med, jejich mozek je odměnil masivním výstřikem dopaminu, neurotransmiteru, který říká: Tohle je skvělé, udělej to znovu a hned! Jenže během Vánoc jsme tento systém nevystavili jen občasnému stimulu, ale brutálnímu kobercovému náletu. Každý kousek lineckého, každé vosí hnízdo a litry vaječného koňaku udržovaly náš dopaminový systém v permanentním přebuzení.
Problém nastává v momentě, kdy přísun ustane. Mozek, který si zvykl na vysoké hladiny stimulace, se v lednu cítí podvyživený. Dojde k procesu zvanému down-regulace receptorů. Vaše receptory pro dopamin se doslova stáhnou do úkrytu, aby se ochránily před nadměrným stimulem. Výsledek? Běžné radosti života vám najednou přijdou šedivé a nezajímavé. Bez té cukrové rány se cítíte emočně prázdní.
Studie srovnávají mechanismus závislosti na cukru s mechanismem závislosti na drogách, jako je kokain. Lednová chuť na sladké tedy není hlad, je to volání vašeho nucleus accumbens po ztracené euforii.
Inzulínová rezistence v mozku: Mlha, která nekončí
Cukr neovlivňuje jen naše nálady, ale i schopnost jasně myslet. Nadměrná konzumace sacharidů během svátků vede k prudkým výkyvům inzulínu v krvi. Jenže inzulín není jen hormon pro ukládání tuku; je to klíčový hráč v mozku, kde ovlivňuje synaptickou plasticitu a paměť.
Když se v lednu snažíte soustředit na první pracovní úkoly a cítíte se, jako byste měli v hlavě vatu, pravděpodobně zažíváte dočasnou inzulínovou rezistenci v hippokampu.
Podle výzkumů vede chronicky vysoká hladina inzulínu k oslabení kognitivních funkcí. Mozek je sice největším spotřebitelem glukózy v těle, ale zároveň je extrémně citlivý na její nadbytek. Ten cukrový mrak, ve kterém se v lednu potácíte, je v podstatě obrannou reakcí vašeho centrálního nervového systému, který se snaží vyrovnat se zánětlivými procesy způsobenými vánočním přejídáním.
Psychologie lednového selhání a proč diety od 1. ledna nefungují
Většina lidí se snaží tento „absťák“ zlomit silou vůle a drastickým řezem. Jenže sázet na pevnou vůli ve chvíli, kdy máte dopaminový deficit, je jako snažit se uhasit požár prázdným vědrem. Váš prefrontální kortex, zodpovědný za racionální rozhodování, je v oslabení. Emocionální mozek (amygdala) křičí po útěše, a cukr je nejrychlejší dostupná útěcha.
Psychologové tento fenomén nazývají „ego depletion“, vyčerpání ega. Čím více se v lednu nutíte do věcí, které vás nebaví, tím méně sil vám zbývá na to, abyste odolali cukru. Sebekontrola je omezený zdroj. Pokud k tomu přidáte chemickou nevyváženost po vánočních hodech, je selhání u první krabice zapomenuté čokolády téměř nevyhnutelné, pokud nezměníte strategii.
Jak z toho ven bez ztráty kytičky?
„Místo drastické diety musíte jít na svůj mozek chytře. Cílem není hladovět, ale přenastavit dopaminové dráhy. Prvním krokem je nahradit rychlé odměny, tedy cukr, těmi pomalými. Bílkoviny a zdravé tuky stabilizují hladinu krevního cukru, což utlumí ty nejhorší vlny touhy. Klíčová je ale i mentální hygiena. Musíte najít jiný zdroj dopaminu, který není spojen s jídlem, může to být studená sprcha, svižná procházka na mrazu nebo i poslech oblíbené hudby. Všechny tyto aktivity zvyšují hladinu dopaminu přirozeným a udržitelným způsobem,“ radí pro Svět potravin psycholožka Klára Konvalinová.
Lednové období berte jako rekonvalescenci. Vaše tělo se čistí od metabolického odpadu a váš mozek se učí znovu vnímat jemné chutě a radosti. Pamatujte, že ten špatný pocit není vaše selhání, ale biologický proces obnovy. Až vás příště přepadne ta nesnesitelná chuť na sladké, vzpomeňte si na své dopaminové receptory, jak si právě teď s úlevou oddechují a pomalu se vracejí do akce. Dejte jim čas.
