Sdílet
Když se v polovině února 2026 v Paříži rozjela jedna z nejdůležitějších evropských výkladních skříní vinařského a lihovarnického byznysu, bylo na první pohled vidět, že segment nealkoholických a nízkoalkoholických nápojů už není jen doplněk pro „ty, co řídí“. Organizátoři Wine Paris (Vinexposium) pro něj vytvořili samostatnou zónu „Be No“ určenou alkohol-free vínům, destilátům, pivům i RTD. V praxi to znamená víc než jen ceduli na stěně: podle reportáží z veletrhu se tu soustředily desítky vystavovatelů a stovky produktů, které už míří na profesionální nákupčí se stejnou ambicí jako klasická vína – být volbou, ne omluvou.
Veletržní posun přichází v momentě, kdy tradiční francouzské vinařství řeší nepříjemnou kombinaci přebytků a dlouhodobého poklesu spotřeby alkoholu. Associated Press připomíná, že Francie dokonce dotuje redukci vinic, aby zvládla nadprodukci. A právě na tom je vidět ironie současného trhu: zatímco část klasického sektoru hledá cestu, jak se „zmenšit“, kategorie no/low řeší, jak se rychle a důvěryhodně „zvětšit“.
„Ať uděláte cokoli, lidé vás hodnotí,“ říká vinař z French Bloom
Psychologii změny nejlépe vystihují osobní věty, které by ve vinařství ještě nedávno zněly jako přiznání slabosti. Bertrand Degat, správce vinice French Bloom, v AFP popsal, jaké reakce vyvolávalo, když se pustili do nealkoholického šumivého. „Ať uděláte cokoli, lidé vás hodnotí,“ řekl. „Je mi to jedno, ale zasáhne mě to, když jde o lidi, kteří jsou mi blízcí. Měl jsem opravdu blízké lidi, kteří na začátku říkali, že ani nechtějí přijít ochutnat (naše víno),“ dodal.
Tohle není jen anekdota o „vinařském snobismu“, ale celkem přesný popis toho, proč se segment tak dlouho rozvíjel pomalu: víno je kulturně zatížené slovo a u Francie to platí dvojnásob. Přesto se dnes French Bloom řadí k těm značkám, které ukazují, kam až může no/low dojít, když se opře o kapitál, brand a distribuci. Formula 1 i její korporátní kanály loni oznámily French Bloom jako prvního oficiálního partnera F1 v kategorii nealkoholického šumivého vína.
Peníze a prestiž: když do 0,0 % vstupuje LVMH a motorsport
V nápojovém byznysu se často potvrzuje prosté pravidlo: jakmile do nové kategorie vstoupí velcí hráči, přestává působit jako okrajová kuriozita a začíná se brát jako plnohodnotný trh. Formula 1 ve svém oficiálním oznámení uvádí, že French Bloom je „prvním oficiálním partnerem Formule 1 v kategorii nealkoholického šumivého vína“. Web F1 k tomu přidává pro investory i konkurenci podstatný kontext: French Bloom je „první nealkoholická značka, za kterou stojí Moët Hennessy“ – přičemž Moët Hennessy, tedy divize Wines & Spirits skupiny LVMH, získala menšinový podíl na konci roku 2024.
Pro výrobce klasického vína je to signál, že no/low už není jen trend pro lednové předsevzetí. Pro potravinářský trh je to zároveň důkaz, že se z „alternativy“ stává samostatná kategorie, která si umí říct o prémiovou cenu, silnou distribuci a marketingový prostor vedle nejviditelnějších globálních značek.
Proč to chutná jinak: alkohol je i nosič aromat, ne jen „účinek“
Z technologického hlediska je největší brzda pořád stejná: jak odstranit alkohol a nepřijít o to, co lidé na víně milují. OIV (Mezinárodní organizace pro révu a víno) ve své definici „nápoje získaného částečnou dealkoholizací vína“ jasně říká, že jde o produkt pod 0,5% vol“. V praxi se ale na trhu potkávají jak částečně dealkoholizované varianty, tak nápoje, které míří pod hranici 0,5 % obj., a někdy i produkty, které se vínu spíš podobají stylem servírování než původem.
A právě proces je kámen úrazu. Častý postup (dealkoholizace hotového vína, například vakuovou destilací) sice snižuje teplotní zátěž, ale pořád platí, že odchod ethanolu obvykle znamená odchod části těkavých aromatických látek. V posledních letech roste množství odborných prací, které popisují senzorické a chemické dopady dealkoholizace a to, že zachování komplexity a stability je technologicky náročné. Pokud pak výrobce sáhne po „kompenzaci“ cukrem nebo aromaty, dostává se do pasti: nápoj může být v prvním doušku efektní, ale často mu chybí struktura a délka, tedy přesně to, čím kvalitní víno boduje v čase, ne v první vteřině.
Nové receptury: Hledá se vyvážená chuť
AFP v této souvislosti cituje i Paula Schaafsmy z britské skupiny Benchmark Drinks. Ten upozorňuje, že kategorie dlouho nabízela spotřebitelům spíš kompromis než plnohodnotný zážitek, protože se producenti drželi modelu „vyrobit klasické víno a pak z něj odstranit alkohol“, místo aby začali u cílové chuti. Benchmark proto volí jiný technologický přístup: pracuje s hroznovou šťávou, fermentuje ji mikroorganismy neprodukujícími alkohol a chuťový profil „staví“ i pomocí čínského zeleného čaje, který dodá trpkost a výraznější konturu.
Současně se ukazuje, jak velkou roli hraje značka a distribuce: Schaafsma v témže textu zmiňuje, že šumivého růžového pod značkou Kylie Minogue se prodalo přes milion lahví a že „spotřebitelé ho milují“. Pro trh je to důležité z jednoduchého důvodu: jakmile se no/low přestane prodávat jen „protože je bez alkoholu“ a začne se prodávat „protože chutná a má příběh“, začíná boj o regál i o gastro provozy.
„Nestačí absence alkoholu,“ shrnuje IWSR
Růst poptávky potvrzují i data. IWSR ve své analýze očekává, že kombinovaný trh no/low v deseti klíčových zemích poroste do roku 2028, přičemž hlavním tahounem má být „no-alcohol“, který má přinést přírůstek přes 4 miliardy dolarů. Jenže růst s sebou nese i nepříjemnější zprávu pro výrobce: spotřebitelé se rychle učí rozlišovat a nároky na chuť se zvyšují.
Společensky je to jednodušší než kdy dřív, technologicky je to pořád těžké. A právě proto se v Paříži tolik řešilo, kde končí víno a kde začíná „nápoj inspirovaný vínem“ – protože část inovací se posouvá ke čajovým či hroznovým nápojům servírovaným jako víno, zatímco část producentů se snaží udržet definici „z vína“ a jen změnit alkohol.
