Sdílet
„Prevence funguje nejlépe tam, kde je otevřená důvěra – když se děti nebojí říct, co se děje,“ říká Tomáš Vacek, partner reklamní agentury Contexto. Právě důvěra a možnost otevřeně mluvit o problému jsou podle odborníků klíčem jak k prevenci, tak k řešení kyberšikany.
Generace Z tráví podle odhadů online tři až čtyři hodiny denně, nejmladší generace Alfa dokonce i pět hodin a více. „Offline aktivity, které byly dříve samozřejmostí – sport, osobní setkávání, čtení – jsou částečně vytlačovány online světem,“ upozorňuje Ondřej Tyleček, ředitel kreativní agentury Fairy Tailors.
„Čím víc je dítě v online prostoru, tím víc se tam odehrává jeho svět – vztahy, pocity, konflikty. A šikana v tom prostoru pak bolí mnohdy ještě víc, než kdyby se stala fyzicky ve škole,“ doplňuje Tomáš Vacek.
Kyberšikana navíc nemá hranice školního dne. Co se kdysi odehrálo během přestávky a skončilo po zvonění, dnes pokračuje i večer a v noci. Každý posměšek se může během několika minut rozšířit mezi stovky spolužáků a stát se veřejnou záležitostí s mnohem větším dopadem na psychiku dítěte.
Kdo se liší, ten bývá terčem
Kyberšikana se může dotknout každého dítěte, ale nejčastěji míří na ty, kteří se nějak odlišují od většiny – ať už vzhledem, názory nebo identitou. „Zranitelnější jsou děti, které se nějak odlišují – ale taky ty, které žijí velkou část života online, protože tam prožívají všechno důležité,“ říká Tomáš Vacek.
Vzhled bývá při kyberšikaně častou zbraní – a nejcitlivěji se útočí na tělesnou hmotnost. Podle dat Světové zdravotnické organizace má v Evropě přibližně každé třetí dítě mezi sedmi a devíti lety nadváhu nebo obezitu. A právě na ně se často snáší nejtvrdší narážky a posměch.
Takové útoky přitom nezraňují jen povrchně. Slova o těle jdou často mnohem hlouběji, než si dospělí uvědomují. Dítě, které je poslouchá den co den, se začne stahovat do sebe, ztrácí chuť být s ostatními a má obavy svěřit se, co se mu děje. Pokud to trvá dlouho, nezůstane jen u okamžité bolesti – tyto poznámky v něm zakoření a stávají se trvalým zdrojem stresu a úzkostí. Podle psychologů právě takový dlouhodobý tlak často stojí u zrodu poruch příjmu potravy v dospívání.
Porozumění algoritmům je součástí ochrany
Rodiče i školy mohou udělat mnoho už tím, že pochopí, jak online prostředí funguje. Nestačí zakazovat sociální sítě – mnohem účinnější je s dětmi o nich mluvit a rozumět jejich principům. „Je potřeba, aby rodiče i děti chápali základní principy všech sociálních sítí. Že algoritmus sítě šije každému uživateli obsah na míru a jeho cílem je udržet pozornost uživatele co nejdéle, často i prostřednictvím toxického obsahu,“ vysvětluje Ondřej Tyleček.
Děti by měly od dětství vědět, že sociální sítě nejsou neutrální prostor. Je to prostředí, které cíleně pracuje s jejich emocemi a reakcemi. Schopnost tuto skutečnost rozpoznat je jedním z nejdůležitějších nástrojů prevence.
Prevence začíná doma
V Česku vzniká stále více projektů zaměřených na digitální bezpečnost dětí. Například interaktivní hra DigiStories: Nela vtahuje žáky do příběhu oběti kyberšikany a otevírá prostor pro diskusi ve třídě. Pro mladší děti je tu Městečko Kybernetov, které seznamuje s pravidly bezpečného chování online hravou formou.
Ani tyto nástroje však nenahradí pravidelný a otevřený rozhovor mezi dětmi a rodiči. Zákazy a tresty zpravidla nefungují, protože dítě jen uzavřou a odradí od sdílení problémů. Pokud má jistotu, že se může se svými zkušenostmi svěřit bez obav z odmítnutí, je snazší najít řešení a situaci zvládnout.
Kyberšikana sama od sebe nezmizí. Vyžaduje čas, trpělivost, vzdělávání a otevřenou komunikaci mezi dětmi, rodiči i školami.
