Metan (CH₄), který vzniká v trávicím traktu přežvýkavců, je bezpochyby silný skleníkový plyn. Molekula metanu zadrží v atmosféře asi 27krát více tepla než molekula oxidu uhličitého (CO₂). Rozdíl je však v čase: zatímco CO₂ se v atmosféře hromadí po staletí, metan se během zhruba dvanácti let rozpadne.

To znamená, že pokud se počet hospodářských zvířat dlouhodobě nemění, množství metanu v atmosféře zůstává stabilní. Planeta se dál neohřívá – teplotní efekt se ustálí. Jinými slovy, stabilní chovy hospodářských zvířat nevedou k dalšímu oteplování.

Když přepočty zkreslují obraz

Ve všech klimatických statistikách se metan přepočítává na ekvivalent oxidu uhličitého podle metodiky GWP₁₀₀, která měří vliv plynu během sta let. Tento přístup je vhodný pro dlouhověké plyny, ale u krátkodobého metanu způsobuje zkreslení – chová se, jako by působil po celou dobu, i když ve skutečnosti z atmosféry mizí.

Proto vědci přišli s novou metodou, tzv. GWP*. Ta bere v úvahu, že metan má krátký životní cyklus:

  • pokud emise metanu rostou, dochází k oteplování,

  • pokud klesají, klima se ochlazuje,

  • pokud zůstávají stabilní, teplota se nemění.

Tento přístup uznává i Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) jako realističtější způsob, jak hodnotit krátkodobé plyny a vliv živočišné produkce na globální oteplování.

Evropa: méně emisí, více efektivity

Evropské zemědělství se na celkových emisích EU podílí zhruba deseti procenty. Od roku 1990 však zemědělské emise klesly o více než pětinu – a to díky efektivnějšímu krmení, lepšímu nakládání s hnojem i vyšší produktivitě zvířat. Z hlediska GWP* je pak evropský chov dobytka klimaticky stabilní – nezpůsobuje další oteplování.

Odborníci
EAT-Lancet, cordon sanitaire i nešťastná vyhláška o školním stravování očima Jana Pivoňky
EAT-Lancet, cordon sanitaire i nešťastná vyhláška o školním stravování očima Jana Pivoňky

Výživa i krajina

Živočišné produkty nejsou jen otázkou klimatu, ale i výživy a krajiny. Mléko, vejce a maso jsou důležitým zdrojem kvalitních bílkovin, vitaminu B12, vápníku i železa. Vyloučení těchto potravin z jídelníčku by v některých skupinách populace mohlo vést k nedostatku klíčových živin. Pastviny, které zvířata udržují, navíc představují významný rezervoár uhlíku a přispívají k zachování biodiverzity. V mnoha regionech by bez pastvy krajina rychle zarostla a ztratila svou ekologickou i estetickou hodnotu.

Méně ideologie, více rovnováhy

Debata o mase a mléku se často zvrhává do morální roviny – „maso je špatné, rostliny jsou dobré“. Ve skutečnosti je to otázka systému, nikoli suroviny. Rozdíl mezi klimaticky náročným a šetrným masem netkví v druhu zvířete, ale v tom, jak se chová, čím se krmí a jak se nakládá s půdou. Evropské zemědělství má dnes technologie i know-how, které umožňují výrazně snížit emise bez nutnosti zásadních zákazů. Smysluplná klimatická politika by proto měla živočišnou výrobu chápat ne jako problém, ale jako součást řešení.