Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 1169/2011 je jakousi „Biblí“ výrobců etiket. Dokument udává, jaké informace jsou na obalu povinné, jak mají být uvedeny, kdy je lze vynechat, opakovat a definuje základ- ní pojmy. Další informace, jaké má etiketa obsahovat, je třeba hledat v ostatních nařízeních, a především v českých vyhláškách. Ty upravují zejména přesná legislativní zařazení výrobků, teploty skladování a nalezneme zde i specifika pro různé komodity. Výrobce potraviny musí tedy hlídat několik dokumentů, aby zajistil správnou etiketu a zároveň hlídat, jestli se legislativa nezměnila.
Častou chybou na obalech je chybějící zákonný název. Obchodní názvy potravin jako „kozí mls“ nebo „labužnický speciál“ nikomu nepřiblíží, o jaký výrobek ve skutečně jde. Je tedy třeba zapátrat v příslušných vyhláškách a vybrat správnou kolonku v členění výrobků na druhy, skupiny a podskupiny. Název zároveň musí obsahovat údaje o fyzikálním stavu, jako je například označení „v prášku“, „uzený“ či „rozmrazeno“. Pokud zákonný název neexistuje, lze použít označení vžité nebo popisný název potraviny.
Seznam složek musí být uveden slovem „složení“ a následně je třeba jednotlivé ingredience řadit sestupně podle hmotnosti. Ve výčtu složek je pak třeba vyznačit alergeny a to tak, aby byly jasně odlišeny od ostatních složek například typem či stylem písma nebo barvou pozadí. Zároveň je nutné u některých složek uvést procento jejich zastoupení v potravině, třeba když je složka uvedena v názvu potraviny nebo je zdůrazněna graficky či slovně na obalu.
Neznalost neomlouvá
Potravina musí být označena datem minimální trvanlivosti a v případě potravin, které z mikrobiologického hlediska snadno podléhají zkáze, označí se datem použitelnosti. Po datu použitelnosti se potravina nepovažuje za bezpečnou. Naopak po datu minimální trvanlivosti smí být ještě za speciálních podmínek prodá- vána. Dalšími povinnými informacemi na obale jsou zvláštní podmínky uchování, návod k použití, čisté množství potraviny, jméno nebo obchodní název a adresa provozovatele potravinářského podniku. A do tohoto prostoru je pak třeba přidat tabulku s výživovými údaji.
Etiketa může zhubnout pár písmenek. Aby nedosahoval výčet ingrediencí rozměrů eposu není nutné do seznamu složení zařazovat přídatnou látku či enzym, které jsou v dané potravině obsaženy pouze proto, že byly obsaženy v jedné nebo více složkách potraviny. Podmínkou je, že látka v konečném výrobku již neplní původní technologickou funkci. V praxi se však výrobci této diskuze bojí, raději uvádějí všechny složky a etiketa tím narůstá.
Jiným případem je pak vynechání tabulky s výživovými údaji pro malé potravináře s ročním obratem do 20 milionů korun nebo 10 zaměstnanců.
Velikost písma není dobrovolná
Povinné údaje na etiketě musí být podány v dobře čitelné podobě a výška malého písmene „x“ musí být minimálně 1,2 mm. Debatu, zdali je písmo malé nebo je čas na pořízení brýlí, ponechme stranou. Problematičtější mohou být obaly, jejichž plocha je menší než 80 cm2. Zde je výška malého písmene „x“ snížena na nejméně 0,9 mm. Naopak u obalů jejichž
největší plocha je menší než 10 cm2 je povinné uvést pouze název, alergeny, množství potraviny a datum použitelnosti či minimální trvanlivosti.