Sdílet
Podle odhadů OSN dnes téměř 2,2 miliardy lidí stále žije bez přístupu k bezpečné pitné vodě. Vysychající půda, znečištěné zdroje a měnící se klima ničí úrodu a proměňují kdysi úrodné regiony v neobyvatelné oblasti. Tam, kde voda chybí, mizí nejen sklizeň, ale i celé komunity. Farmáři ztrácejí svou obživu, rodiny se musí stěhovat a z půdy, která je po generace živila, se stává prach. Nedostatek vody dnes nestojí jen za prázdnými talíři – patří i mezi hlavní příčiny migrace, společenských nepokojů a hospodářských otřesů.
Právě proto FAO letos zdůrazňuje i druhou část motta: „Leave no one behind“ – „Nenechme nikoho stranou“. Připomíná tím, že přístup k vodě a jídlu nesmí být luxusem několika vyvolených, ale základním právem všech. A právě proto také vznikl World Food Day, poprvé vyhlášený v roce 1979 při příležitosti založení Organizace OSN pro výživu a zemědělství. Jeho úkolem je rok co rok upozorňovat, že řešení existují – jen je třeba jednat chytřeji, systematičtěji a s ohledem na ty, kteří mají nejméně možností bránit se změnám, jež sami nezpůsobili.
Jídla máme dost, přesto miliony hladoví
Zpráva FAO The State of Food Security and Nutrition in the World 2024 nabízí střízlivý pohled pod lesklý povrch debat o udržitelnosti – a čísla, která z ní vyplývají, jsou daleko od optimistických. Více než 735 milionů lidí na Zemi trpí dlouhodobým hladem. Dalších 2,4 miliardy si není jistých, jestli budou mít co jíst i zítra. Nejde přitom o problém vzdálených koutů planety. V jedné části města mohou děti usínat s prázdným žaludkem, zatímco o pár kilometrů dál se řeší následky přejídání a nemocí z nadbytku. Hlad a přebytek se dnes nepotkávají jen na mapě světa – často se potkávají doslova na stejné ulici. A právě tahle propast, ne množství vyrobeného jídla, je největším paradoxem současnosti.
Nedostatek jídla navíc není jen humanitární otázkou. PodleWorld Food Day 16 October: A Hungry World Knows No Borders se hlad se stal jednou z nejsilnějších sil formujících dnešní svět. Když půda vysychá a úroda nestačí uživit rodiny, lidé odcházejí. V africkém Sahelu žene sucho celé komunity přes Niger a Mali do severní Afriky. Ve Střední Americe ztrácejí farmáři kvůli neúrodě půdu pod nohama a migrují za jídlem a bezpečím. Podle odhadů Světové banky může být do roku 2050 nuceno opustit své domovy až 216 milionů lidí, většina z nich právě kvůli klimatickým dopadům a potravinové nejistotě.
Řešení existují – a začínají už u talíře
Cesta z bludného kruhu hladu a migrace vede přes investice do vědy, technologií a udržitelného zemědělství. Zkušenosti z Indie či západní Afriky ukazují, že inovace fungují. V regionu Bundelkhand se díky chytrému hospodaření s vodou podařilo proměnit vyschlá pole v úrodnou půdu. V Nigeru zase pomáhají sucho odolné odrůdy čiroku a prosa farmářům přežít extrémní klimatické podmínky. Každý dolar investovaný do udržitelného zemědělství podle údajů UNDP přinese 7 až 10 dolarů úspor v budoucích humanitárních nákladech.
Pomoci přitom nemusí jen vlády nebo zemědělské projekty. Velkou část změny máme doslova v rukou – v našich kuchyních a lednicích. Každý rok totiž končí v odpadu zhruba třetina všech potravin, které svět vyprodukuje. A viníkem nejsou jen rozvojové země nebo problémy v logistice – obrovský podíl připadá i na nás, běžné spotřebitele. Jen v Evropské unii se podle odhadů vyhodí přibližně 58 milionů tun jídla ročně, z toho velká část zcela zbytečně právě v domácnostech. Přitom stačí drobnosti: lépe plánovat nákupy, nakupovat jen to, co skutečně spotřebujeme, využívat zbytky kreativně místo jejich vyhazování nebo dát přednost lokálním surovinám, které necestují přes půl světa. Takové malé volby vypadají zanedbatelně – ale v součtu rozhodují o tom, kolik jídla skončí na talíři a kolik v odpadu.
Budoucnost se rozhoduje teď
Letošní motto FAO připomíná, že žádná země nevyřeší potravinovou krizi sama. Klíčem je spolupráce mezi severem a jihem, sdílení znalostí i investic. Na jihu už se úspěšně rozvíjí projekty, jako je Center of Excellence for South-South Cooperation in Agriculture, které propojuje státy v oblasti výměny semen, know-how a strategií. Zapojit se ale musí i vyspělé země – nejen z morálních důvodů, ale i kvůli vlastní bezpečnosti. Hlad a nestabilita kdekoliv na světě totiž mohou ohrozit prosperitu všude.
World Food Day je tak víc než jen připomínkou hladu. Je připomenutím, že voda a jídlo jsou základem života a že způsob, jakým s nimi zacházíme, rozhodne o budoucnosti planety. A že změna nezačíná jen v mezinárodních institucích – začíná u každého z nás, u našich nákupních košíků, ledniček i každého talíře.
