Sdílet
Všechno začalo v roce 1968, kdy jistý Dr. Robert Ho Man Kwok publikoval v časopise New England Journal of Medicine dopis, ve kterém popisoval sérii podivných příznaků, které u sebe zaznamenal po konzumaci jídla v čínské restauraci. Náhoda? Možná. Anebo první zdokumentovaný případ „něco jsem snědl a je mi divně“? Každopádně, podezření rychle padlo na glutaman sodný, slavné „umami koření“, které v asijské kuchyni často plní roli kouzelníka dodávajícího jídlu ten správný šmrnc.
A tak začala hysterie. Glutaman sodný, označovaný i jako E621, byl v sedmdesátých a osmdesátých letech démonizován jako chemický zlosyn, který v lepším případě způsobí lehkou nevolnost, v horším rovnou infarkt. Supermarkety začaly s hrdostí hlásat „bez glutamanu“, lidé v restauracích přísně pátrali po jakýchkoli podezřelých přísadách. Jak jinak, když média tehdy přetékala varováními, že co je čínské a obsahuje E621, je v podstatě gastronomická ruská ruleta.
Věda říká… možná?
Vědecké studie se v průběhu let snažily přijít na kloub tomu, zda glutaman skutečně vyvolává ony obávané reakce. A výsledek? Překvapivě nijak jednoznačný. „Neexistují dostatečně přesvědčivé důkazy, že by glutaman sodný měl u běžných konzumentů negativní zdravotní účinky,“ uvedl pro Journal of Nutrition Dr. Richard D. Mattes, profesor nutriční vědy na Purdue University. Jinými slovy, pokud člověk nesní půl kila glutamanu na posezení, neměl by se mu nic dramatického stát.
Zajímavé však je, že některé studie přece jen určitou souvislost naznačují. Například výzkum z roku 2000 publikovaný v Food and Chemical Toxicology zjistil, že někteří citliví jedinci mohou na vysoké dávky glutamanu reagovat lehkými symptomy – nicméně bez fatálních následků. Co je však zásadní: ve většině experimentů, kde testované osoby nevěděly, že konzumují glutaman, se žádné příznaky neobjevily. Co z toho plyne? Může jít především o nocebo efekt – tedy opak placebo efektu. Člověk očekává, že mu bude špatně, a tak mu špatně skutečně je. Psychika je totiž mocná čarodějka.
Takže – jíst, či nejíst?
Pokud jste jedním z těch, kdo se po návštěvě čínské restaurace cítí zvláštně, možná se vám skutečně něco děje. Ale dost možná to není ani tak vina glutamanu, jako spíš kombinace faktorů – velké porce, vyšší obsah soli, případně i sám fakt, že si tělo po vydatné hostině říká o siestu. Jak říká staré čínské přísloví: „Nejde o to, co jíš, ale jak k tomu přistupuješ.“
