Sdílet
Většina z nás by čekala, že dítě s kily navíc bude k nezdravým dobrotám přitahováno jako magnetem. Realita, kterou vědci změřili pomocí špičkové technologie eye-tracking (sledování pohybu očí), nás ale vyvádí z omylu. Výzkumný tým podpořený Technologickou agenturou ČR zjistil, že u dětí s obezitou funguje fascinující mechanismus zvaný inverzní zkreslení pozornosti. Jejich oči se nezdravým potravinám, jako jsou sladkosti či slané snacky, záměrně a systematicky vyhýbají.
„Z výsledků výzkumu vyplývá, že děti s obezitou trávily významně méně času pohledem na vysoce průmyslově zpracované potraviny,“ potvrzuje hlavní autor studie Jiří Čeněk z Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií MENDELU. Tento „vizuální útěk“ není nic jiného než projev hlubokého vnitřního boje. Dítě podvědomě ví, že chipsy jsou „zakázané“, a tak raději odvrátí zrak, aby se vyhnulo vnitřnímu konfliktu a pocitu viny, který my dospělí tak důvěrně známe z každého pondělka, kdy se znovu pokoušíme začít s dietou.
Vteřiny, které rozhodují o všem
Možná si říkáte, že pouhý pohled nic neznamená, ale věda mluví jasně. Délka času, po kterou naše oko na potravině spočine, je nejpřesnějším ukazatelem toho, co skončí v našem nákupním košíku nebo na talíři. Studie potvrdila, že čím déle se dítě na určitý obrázek dívalo, tím větší byla pravděpodobnost, že si ho nakonec vybere. Tento mechanismus ukazuje, jak křehká je hranice mezi teoretickou znalostí a praktickým selháním.
Děti s nadváhou se na rozdíl od těch s běžnou váhou déle dívaly na ovoce a čerstvá jídla. Snaží se tak klamat vlastní mozek a upnout se k tomu, co je správné. „Zatímco se v minulosti předpokládalo, že lidé s obezitou věnují jídlu více pozornosti, my jsme u dětí zjistili opak – zdá se, že některé z nich se pohledu na nezdravé jídlo vědomě vyhýbají,“ dodává Čeněk. Pro nás jako rodiče je to silná zpráva: naše děti nejsou lhostejné, ale svádějí bitvu, o které jsme neměli tušení.
Škola versus realita u nás doma
Ruku na srdce – kolikrát jste své dítě poučovali o vitamínech a škodlivosti cukru? Výzkum ukázal, že edukační programy fungují skvěle. Děti mají v malíčku, co je zdravé a co ne. Problém nastává v momentě, kdy teorie narazí na každodenní realitu v našich kuchyních. „Ukazuje se, že děti mají často velmi dobré povědomí o zdravých a nezdravých potravinách. Mnohem více však záleží na rodinném prostředí, které ovlivňuje každodenní volby,“ upozorňuje Dana Hübelová, spoluautorka studie z FRRMS MENDELU.
My rodiče jsme těmi hlavními režiséry vizuálního prostoru našich dětí. Pokud jsou chipsy první věcí, kterou dítě uvidí po otevření spíže, dáváme mu do cesty překážku, kterou jeho psychika nemusí unést. Dana Hübelová dodává, že právě rodiče by si zasloužili mnohem větší podporu ve vzdělávání, jak doma vytvořit prostředí, které dětem nebude házet klacky pod nohy. Je to o drobných nuancích, které v součtu rozhodují o zdraví celé generace.
Design kuchyně jako lék na obezitu
Jedním z nejzajímavějších výstupů studie je doporučení využívat takzvané chytré prostředí, neboli nudging. Jde o techniku, která nás jemně „pošťouchne“ ke správnému rozhodnutí, aniž by nám cokoli zakazovala. Funguje to v zahraničních školních jídelnách a může to fungovat i u vás doma. Stačí, když zdravé potraviny umístíte na nejviditelnější a nejsnadněji dostupná místa.
„Naše zjištění ukazují, že i krátce prezentované vizuální podněty mohou ovlivnit volbu dítěte. Stačí malá změna v prostředí – třeba to, co je jako první na očích – a děti se častěji rozhodnou pro zdravější variantu,“ vysvětluje Dana Hübelová. Pokud tedy chcete svému dítěti skutečně pomoci, zkuste dnes večer přestat mluvit o kaloriích a místo toho přeskládejte lednici tak, aby barevná zelenina byla v úrovni očí a sladkosti schované v neprůhledné krabici na nejvyšší polici.
Marketingový útok na naše nejmenší
Závěry výzkumu mají ale i širší rozměr, který se týká nás všech jako spotřebitelů. Vědci apelují na přísnější regulaci reklamy cílené na děti. Dospívající jsou totiž vůči vizuálním vjemům extrémně citliví a marketéři to moc dobře vědí. Každá barevná reklama na nezdravou pochutinu je pro mozek dítěte s nadváhou obrovskou zátěží, která ho nutí k neustálému, vyčerpávajícímu „uhýbání pohledem“.
Práce brněnského týmu pod hlavičkou programu SIGMA nám ukazuje, že boj s obezitou není jen o počítání kalorií, ale o kultivaci světa, na který se díváme. Pokud chceme, aby naše děti byly zdravé, musíme jim pomoci vyčistit jejich vizuální prostor. Je to cesta, která nevyžaduje drastické diety, ale pochopení a empatii k tomu, jak funguje lidské oko a mozek.
