Sdílet
Jak se vaří v místech, kde voda vře při osmdesáti stupních a každé kilo rýže musí vynést nosič na vlastních zádech? Objevte tajemství šerpské kuchyně, kde slané máslo v čaji a hromady čočky tvoří palivo pro ty nejnáročnější výstupy planety. Vítejte ve světě, kde jídlo chutná po kouři z jalovce a poctivé lidské dřině.
Logistický zázrak na talíři
Každé sousto, které v nepálských čajovnách pozřete, má za sebou neuvěřitelný příběh. V regionu Solukhumbu neexistují silnice. Veškeré potraviny, od pytlů rýže přes čerstvá vejce až po láhve piva, se do výšek nad 4 000 metrů dostávají buď na hřbetech jaků, nebo v krosnách nosičů. Tito muži a ženy často nesou náklad převyšující jejich vlastní váhu, aby zásobili sítě „teahouses“, které lemují stezky k vrcholům jako Mera Peak (6 476 m n. m.). Právě tato extrémní doprava definuje tamní jídelníček, který je postaven na surovinách, jež se nekazí, jsou lehké na transport, ale energeticky extrémně bohaté.
Hlavním hrdinou nepálských hor je bezesporu dál bhat. Tento pokrm, skládající se z husté čočkové polévky (dal) a velké porce rýže (bhat), je pro Nepálce náboženstvím. V čajovnách platí nepsané pravidlo „dal bhat power, 24 hour“ – pokud si jej objednáte, dostáváte automaticky přidáno, dokud nejste sytí.
Je to dokonalá kombinace sacharidů a rostlinných bílkovin, kterou tělo v řídkém vzduchu dokáže efektivně zpracovat. Často jej doplňuje tarkari, tedy kořeněná zelenina, a pálivé čatní, které stimuluje chuťové buňky otupělé vysokohorskou polohou.
Magie šerpského čaje a tibetských vlivů
Čím výše stoupáte, tím více se v jídelníčku projevuje vliv sousedního Tibetu. Legendárním nápojem, který trekaře provází, je po cha neboli slaný čaj s máslem. Příprava je rituálem: silný černý čaj se v dřevěné nádobě tluče spolu se solí a máslem z dza (dzo je hybrid krávy a jaka). Výsledkem je emulze, která spíše než čaj připomíná horkou polévku. Pro šerpy je to klíč k hydrataci a doplnění solí, které tělo ztrácí při náročném dýchání v mrazu. Tento nápoj zároveň promazává vysušené rty a hrdlo, což je v arktickém vzduchu Himálaje k nezaplacení.
Dalším specifikem je tsampa, česky přepsáno jako campa, pražená ječná mouka. Šerpové ji často míchají přímo do čaje nebo z ní tvoří hutné kuličky. Je to „superpotravina“ dávných nomádů, která nevyžaduje další vaření. To je v zónách nad hranicí lesa kritické, protože palivo v podobě sušeného jačího trusu nebo dovezeného plynu je zde drahocenným artiklem. Nutriční hodnota těchto tradičních potravin je v boji proti výškové nemoci a vyčerpání naprosto zásadní.
Kuchyně v zóně mrazu
V nejvýše položených čajovnách, jako je ta v high campu hory Mera Peak (téměř 5 800 m n. m.), se kulinářské možnosti zužují. Zde už kuchaři bojují s fyzikou. Nízký atmosférický tlak znamená, že voda vře při mnohem nižší teplotě, což prodlužuje dobu vaření rýže nebo luštěnin na dvojnásobek. Přesto zde šerpové dokáží vykouzlit i „západní“ jídla jako pizzu nebo jablečný koláč, pečený v improvizovaných troubách na kamnech. Tyto pokrmy jsou pro unavené expedice nesmírně důležité pro udržení morálky.
Když se po úspěšném výstupu vracíte dolů do Lukly, chuť čerstvých brambor s jačím sýrem nebo horkých knedlíčků momo plněných zeleninou vám připomene, že himálajské čajovny jsou mnohem víc než jen přístřešky. Jsou to místa, kde se kultura setkává s gastronomií v té nejpůvodnější formě. Jsou důkazem, že i v místech, kde je kyslíku polovina, dokáže lidská pohostinnost a poctivá strava vykouzlit pocit domova.
