Sdílet
Podle oficiální zprávy Státní veterinární správy z 19. prosince 2025 prodejci předem nahlásili bezmála 2 500 prodejních míst po celé republice, podobně jako loni. Nejvíce jich tradičně připadá na Jihomoravský kraj, kde tvoří více než třetinu všech nahlášených míst, a specifikem regionu jsou v posledních letech i pojízdní prodejci, kteří postupně objíždějí desítky až stovky zastávek. Na pomyslném druhém místě je Středočeský kraj s více než 250 stánky a na třetím Moravskoslezský kraj s necelými 190 místy. V Praze SVS eviduje 178 míst, téměř stejně jako před rokem.
Veterinární správa zdůrazňuje, že prodejci živých ryb musí místo a termín prodeje oznámit krajské veterinární správě, a právní rámec jde ještě dál. Osoba, která provozuje prodej živých ryb na samostatném prodejním místě, musí nejméně sedm dní před zahájením prodeje oznámit, kdy a kde prodej začne a kdy skončí. Z těchto informací pak inspektoři plánují kontroly tak, aby se dostali i na místa, kde by se jinak „všechno dalo dělat po staru“.
Hygiena, welfare i možné podvody
Kontroly stánků se podle SVS zaměřují na tři oblasti, které jsou pro spotřebitele klíčové a zároveň snadno přehlédnutelné. První je hygiena prodeje, tedy v jakých podmínkách se s rybou manipuluje a zda prodejní prostor odpovídá základním hygienickým požadavkům. Druhou oblastí je welfare ryb, zejména zda nedochází k přeplnění kádí, zda mají ryby dostatek kyslíku a čerstvou protékající vodu. Třetí oblastí je klamání spotřebitelů – tedy kontrola, zda prodejce nezkresluje informace, které mají dopad na cenu, původ nebo to, co si vlastně odnášíte domů. SVS současně připomíná, že v souladu s legislativou musí správně probíhat i usmrcování ryb.
Pokud inspektoři zjistí porušení veterinárního zákona nebo zákona o potravinách, následuje řízení o pokutě vedené SVS. Pokud jde o porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání, veterinární dozor předává podnět obci s rozšířenou působností, která je pro takové případy příslušná.
Chyby až na straně spotřebitele
Statistiky SVS ukazují, že z dlouhodobého hlediska se situace zlepšuje a závady se zjišťují u minima prodejců. Ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád v této souvislosti uvedl, že inspektoři každoročně zkontrolují několik stovek stánků a porušení legislativy bývá nízké.
Konkrétní čísla jsou letos připomenuta na loňském příkladu. Před vánočními svátky veterinární inspektoři zkontrolovali v celé ČR více než 600 prodejců kaprů, závadu zjistili pouze u 2,45 procenta z nich. Mezi zjištěnými závadami převažovaly prohřešky proti hygieně a pochybení administrativního rázu. Celkové pokuty za zjištěná porušení dosáhly zhruba 160 000 Kč a pozitivním bodem bylo, že pouze ve dvou případech bylo zjištěno porušení zásad welfare ryb.
Tato data jsou důležitá z jednoho důvodu. Naznačují, že největší riziko pro kapra i pro spotřebitele dnes často nevzniká u stánku, ale až ve chvíli, kdy rybu převezmete „do domácí péče“.
Taška, vana a pak „záchrana“, která končí úhynem
SVS každoročně doporučuje nechat si kapra porazit přímo na stánku. Důvod je v zásadě prostý. Prodejci jsou na to vybavení a laická manipulace rybu často zbytečně stresuje nebo přímo poškozuje, aniž by z toho měl člověk jakýkoli užitek.
První typická chyba je nevhodná přeprava živé ryby. Kapr končí v igelitové tašce, někdy bez vody, někdy v malém množství vody, která se během krátké doby ochudí o kyslík, a ryba tak zažívá stres, který se sčítá – výlov, převoz, káď, další převoz. Druhá klasická chyba je vana. Je to jeden z nejhouževnatějších českých zvyků, často obhajovaný tím, že „kapr se pročistí“. Jenže z hlediska welfare jde o prostředí, které rybě typicky nedává to, co potřebuje. Stabilní podmínky, dostatek kyslíku a minimalizaci stresu. Vana se rychle znečistí, teplota bývá vyšší než v nádrži a ryba se vyčerpává. Nejde přitom o „citlivou interpretaci“, ale o to, že právní i metodické materiály SVS výslovně pracují se stresem, fyzickým vyčerpáním a nevhodnými podmínkami jako s tím, co je u ryb nežádoucí a může naplňovat znaky týrání.
Třetí chyba je vypouštění kapra zpět do vody. Lidé tomu někdy říkají „záchrana“ a dávají k tomu fotku na sociální sítě, jenže SVS to označuje jako zcela nevhodné, protože pro oslabenou rybu to znamená velmi pravděpodobný úhyn. Semerád to v tiskové zprávě říká napřímo: „Zcela nevhodné je pak vypouštět zakoupené ryby zpět do vody. Pro oslabenou rybu znamená velmi pravděpodobný úhyn“. Toto je zároveň jeden z momentů, kdy se „tradice“ láme do čisté praxe. Vypuštěný kapr není návrat do přírody, ale další stresový šok pro zvíře, které už je na hraně.
Šupiny zaživa, prsty do žaber a amatérská „porážka“
Vánoční realita má ještě jednu vrstvu, o které se mluví méně, protože je nepříjemná. Část domácností se pokouší o usmrcení ryby sama, často bez znalostí a s představou, že „nějak to dopadne“. Jenže SVS opakovaně připomíná, že usmrcení musí předcházet omráčení a bezprostředně po něm musí následovat vykrvení. Zároveň zdůrazňuje i to, co je nepřípustné – kapra nelze zaživa odšupinovávat, násilně mu vytlačovat jikry nebo mlíčí, ohrožovat oči či brát ho za skřele.
Právě tady se z vánoční rutiny nejrychleji stává týrání. Dokument veterinářů určený jako poučení pro osoby provádějící porážení ryb při prodeji výslovně uvádí, že za týrání ryb se považuje mimo jiné vyvolávání nepřiměřených stresových vlivů, chov v nevhodných podmínkách, zacházení či přeprava způsobem, který vede k nepřiměřené bolesti nebo neúměrnému fyzickému vyčerpání, a také konkrétní zásahy při manipulaci, jako je zbavování ryb šupin nebo ploutví zaživa či vsouvání prstů pod skřele do žaber nebo do očnic. Jinými slovy: část toho, co se v kuchyních traduje jako „správný postup po dědovi“, je v realitě přesně to, co oficiální metodika označuje za nepřijatelné.
Jak vybrat kapra u stánku
Jestli má spotřebitel něco skutečně v rukou, pak je to výběr a rozhodnutí, co se bude dít hned na místě. Prakticky – ryba by neměla působit apaticky, neměla by ležet bezvládně a „jet na setrvačnost“. Když se u kádě nic nehýbe a kapři jen visí u hladiny nebo leží dole, je to signál, že podmínky nejsou ideální a není důvod takový nákup brát jako samozřejmost. Smysl má vnímat i samotný stánek. Jestli je pracoviště čisté, jestli se ryby zbytečně nehází, jestli má prodejce v ruce rutinu, která není brutální.
A pak je tu nejdůležitější spotřebitelský moment, který SVS zvedá každoročně a který zároveň nejlépe řeší welfare. Nechat si rybu usmrtit přímo u prodejce. Veterinární správa to doporučuje právě proto, že prodejci jsou na manipulaci s rybami zvyklí a snižuje se riziko utrpení při laické manipulaci. Pro řadu domácností je to paradoxně i pohodlnější. Odpadne vana, odpadne stres, odpadne část hygienických rizik, odpadne i ta typická vánoční situace, kdy někdo dvě hodiny řeší, jestli kapr „ještě dýchá“ a co s tím.
