Sdílet
Nadýmání není nemoc, ale fyziologický projev. Jde o kombinaci mechanické plynatosti, změny motility střev a vnímání bolesti. Právě poslední faktor je u jednotlivců extrémně rozdílný. Zatímco někdo po čočce jen povoluje opasek, jiný má pocit, že jeho trávení se rozhodlo inscenovat vlastní operu. V jádru ale stojí chemie trávení a – stále častěji diskutovaná – skupina fermentovatelných sacharidů označovaná jako FODMAP. Tato zkratka popsaná odborníky zahrnuje fermentovatelné oligosacharidy, disacharidy, monosacharidy a polyoly. Jde o malé cukerné jednotky, které tělo některých lidí obtížně vstřebává. Když je nezvládne zpracovat v tenkém střevě, předává je dál do střeva tlustého, kde se jich s nadšením chopí bakterie. A právě jejich činnost je důvodem, proč se během tak krátké doby „nafoukneme“.
Typickým příkladem je fruktóza. V malém množství ji většina lidí toleruje bez obtíží, ale ve chvíli, kdy se objeví v silné koncentraci, přichází mnohdy problém. Fruktóza má totiž omezený transportní mechanismus a její přebytek se rychle stává potravou pro mikrobiální fermentaci. Podobný osud má i laktóza u lidí, jejichž tělo produkuje méně enzymu laktázy. Ačkoli se o nedostatku laktázy často píše v souvislosti s dospělostí, Evropský úřad pro bezpečnost potravin dlouhodobě upozorňuje, že intolerance není předem daná a její míra se mezi populacemi výrazně liší.
Další kategorií jsou oligosacharidy, tedy například fruktany v pšenici nebo galaktany v luštěninách. Ty jsou zcela nestravitelné, takže se do tlustého střeva dostanou vždy – což vysvětluje, proč fazole mají své „pověstné schopnosti“ bez ohledu na to, jak kvalitně jsou připravené. Je známo, že některé luštěniny obsahují oligosacharidů takové množství, že fermentační proces začíná prakticky ihned po jejich příchodu do dolní části trávicího traktu.
Další kapitolou jsou polyoly, tedy alkoholové cukry jako sorbitol nebo mannitol. Najdete je v žvýkačkách bez cukru, některém ovoci (například v avokádu, třešních či hruškách) a také v řadě „fitness“ sladkostí. Jsou osmoticky aktivní, což znamená, že do střeva přitahují vodu. Výsledek je dvojitý. Jednak se zrychlí pasáž potravy střevem, a pak se podpoří mikrobiální aktivita, která produkuje plyn. Proto mnoho lidí pociťuje nafouknutí už hodinu po konzumaci potravin se sorbitolem, i když jinak žádné zažívací potíže mívají jen zřídka. Proces je definován například ve studii ve Science Direct.
Jídla pro „břišní pohodu“
Proč ale některá jídla nevadí vůbec? Odpověď leží v kombinaci obsahu FODMAP, tuků, vlákniny a individuálního mikrobiomu. Nízkofodmapová jídla – tedy ta, která obsahují minimální množství fermentovatelných sacharidů – většinou nezatíží střeva a procházejí trávicím traktem pomaleji a stabilněji. Tuky navíc vyprazdňování žaludku zpomalují. Proto se může stát, že po tučnějším jídle (například losos s bramborami) žádné nadýmání nepřijde, zatímco po čerstvém salátu s cibulí a jablkem je situace o hodinu později úplně jiná.
Mikrobiom přitom určuje, jak rychle a intenzivně bakterie dané cukry fermentují. Některé studie naznačují, že lidé trpící syndromem dráždivého tračníku mají jiné složení mikrobiomu a zvýšenou citlivost nervových vláken ve střevní stěně. To znamená, že produkují více plynu a zároveň ho mnohem intenzivněji vnímají.
Jedno z nejčastějších pozorování gastroenterologů také říká, že potíže se často objeví při kombinaci více FODMAP potravin najednou. Samotná porce jablka nemusí být problém, ale jablko s luštěninami a sorbitolem už překračuje práh, který střevo unese bez protestů.
Monash University, která FODMAP koncept uvedla do praxe, dlouhodobě doporučuje, aby lidé potíže sledovali v souvislostech, nikoli izolovaně. Jedno jídlo totiž může být spouštěčem jen tehdy, pokud se objeví ve specifické kombinaci s jinými potravinami, stresem nebo rychlým způsobem konzumace.
Výhodou celého problému je, že je řešitelný – a to bez drastických diet. Úprava jedné ingredience, přidání enzymu laktázy, nahrazení fruktanových potravin méně fermentovatelnou variantou nebo jednoduché zpomalení jídla mohou být překvapivě účinné.
