Sdílet
Durian pochází z jihovýchodní Asie, nejčastěji z Malajsie, Thajska nebo Indonésie. Jeho přezdívka „král ovoce“ je stejně slavná jako jeho zápach. Vůně je tak silná, že je v singapurském metru, hotelech nebo taxících zakázán. Přesto se za tvrdou, trnitou slupkou skrývá krémová dužina plná chutí i zdraví-přínosů.
V jedné studii z letošního roku publikované ve Food Science se píše, že vědci identifikovali v durianu přes 50 chemických sloučenin, které dohromady vytvářejí směs připomínající shnilou cibuli, benzín, síru a trochu česneku.
„Když durian otevřete, máte pocit, že někde uniká plyn,“ směje se malajsijský pěstitel Teh Boon Teik, kterého citoval Smithsonian Magazine. „Ale když ho ochutnáte, je to jako vanilkový pudink s rumem a karamelem.“ Tento muž, majitel obchodu, propichuje durian nožem a poté vdechne jeho vůni, aby určil jeho kvalitu. Je to něco podobného, jako když my, Evropaná, ťukáme na melouny.
Jak se jí ovoce, před kterým byste nejraději uprchli?
Jak se ale k této pochoutce dostat a nezemřít na zápach? Durian se nekrájí jen tak. Má tvrdou slupku pokrytou ostrými trny, které připomínají zbroj středověkého bojovníka. K jeho otevření je potřeba velký nůž a nejlépe zkušená ruka prodejce.
Po otevření najdete uvnitř několik komor s krémovou dužinou – barvy od smetanově žluté po sytě oranžovou, podle odrůdy. Konzumuje se samotná dužina, v jihovýchodní Asii často také zmražená či jako součást dezertů. Snězte malý dílek, nechte ho chvíli rozplynout na jazyku a vnímejte složitou paletu chutí: od slaného másla, po karamel, až po jemné tóny čokolády nebo sýra. Pokud si tedy na durian zvyknete, nebo posbíráte sílu jej ochutnat.
Zkušení jedlíci pak doporučují k durianu nejprve přivonět (pokud to tedy zvládnete), a pak ochutnat jen malý kousek. Chuť je totiž extrémní. Jak říkají v některých koutech Indonédie „Po durianu vám bude z úst cítit tak, že se vaše přítelkyně bude chtít schovat na tři dny pod deku.“
Přesto je durian považován za delikatesu. V Malajsii stojí podle Sithsonian Magazine nejžádanější odrůda Musang King i více než 50 dolarů za kus. V Česku ho koupíte zmražený, třeba v asijských e-shopech, ale jeho aroma je i po rozmrazení tak silné, že se doporučuje otevírat pouze na balkoně nebo v rukavicích.
Proč durian tak páchne? Může za to chemie i evoluce
Podle článku na CNN má durian v genetickém kódu aktivnější enzymy pro tvorbu síry, které mu zajišťují výraznou vůni a chrání ho před zvířaty, jež by jinak sežrala semena dřív, než spadnou na zem. Jenže ne všechna zvířata odrazuje – například orangutani duriany milují a šíří jejich semena po pralese.
Vědci zároveň upozorňují, že vůně durianu se při zrání mění. Mladý plod může vonět po cibuli, ale zralý po čokoládě, alkoholu nebo pečeném karamelu. To, co je Evropanovi odporné, může být pro Asiaty znakem dokonalosti.
Durian jako přírodní energetický nápoj
Pod bizarním zevnějškem se ale skrývá výživná bomba. Durian je bohatý na vitamin C, draslík, vlákninu a antioxidanty. Obsahuje i tryptofan, aminokyselinu přezdívanou „přírodní antidepresivum“, která pomáhá tvorbě serotoninu a melatoninu, hormonů dobré nálady a spánku.
Zároveň je to však kalorická pochoutka: 100 gramů dužiny má kolem 150 kcal a poměrně dost tuků. Proto se doporučuje konzumovat durian spíš jako dezert než jako hlavní jídlo.
Tradiční čínská medicína připisuje durianu i „hřejivý účinek“, který má podporovat cirkulaci krve a libido. Možná i proto se mu přezdívá „přírodní afrodiziakum jihovýchodní Asie“. Jak uvedl Český rozhlas, dokáže i redukovat známky stárnutí jako jemné vrásky nebo stařecké skvrny.
Evropa a durian: Vztah raději jen na dálku
Proč durian u nás nejíme? Kromě ceny a pachu je to prostě převážně kulturní šok. Evropané jsou zvyklí na ovoce vonící po citrusové svěžesti nebo po jablkách, zatímco durian připomíná spíš sklep nebo sýrové fondue po bouřlivé noci.
S nadsázkou by se dal durian přirovnat ke jazzu: Nejdřív nechápete, proč to někdo poslouchá, ale když mu dáte šanci, změní vám to pohled na svět.
Odvaha začíná nosem
Durian není jen ovoce, je to zážitek pro smysly a nervovou soustavu. Kdo ho jednou ochutná, nezůstane neutrální, buď ho zbožňuje, nebo se k němu už nikdy nepřiblíží. Ale právě to z něj dělá nejzajímavější plod planety. A pokud vás láká ochutnat ho v Česku, pamatujte: otevřete okna, zhluboka se nadechněte a připravte se na gastronomické dobrodružství, které voní jako benzín a chutná jako sen.
