Představte si, že jdete kolem cukrárny, a najednou spatříte vitrínu plnou dortů. Je to, jako by na vás jeden z nich mrknul. Má dokonalý tvar, lákavou texturu a tu nejlepší polevu, jakou jste kdy viděli. Někdo by možná řekl: „To vypadá skvěle, dám si kousek.“ Ale co když to někdo myslí vážněji? Tento scénář možná zní jako absurdní, popisuje však případy, kdy lidé cítí romantickou nebo dokonce sexuální přitažlivost k objektům z potravinářského světa.

Síla tyraminu

Existuje nesčetně příběhů o lidech, kteří pociťují více, než jen běžné gurmánské nadšení. Jedním z takových případů je jedinec, který přirovnal svůj vztah k sýru, konkrétně k druhu brie, k romantickému partnerství. Z psychologického hlediska lze tento fenomén částečně vysvětlit jako objektovou sexuální přitažlivost (objectophilia), která je charakterizována romantickými nebo sexuálními city k neživým objektům. V případě potravin, a zejména sýra, je klíčovou složkou smyslová stimulace. Sýry mají schopnost oslovovat všechny smysly – jejich vůně, textura, chuť a vizuální atraktivita působí silně na limbický systém mozku, který je zodpovědný za emoční reakce. To vede k vytváření asociací mezi konzumací sýra a pocity uspokojení, bezpečí či radosti.

Biochemické reakce spojené s konzumací sýra hrají v tomto kontextu také zásadní roli. Sýry obsahují aminokyselinu tyramin, která podporuje uvolňování dopaminu, neurotransmiteru spojeného s pocity potěšení a odměny. Tento chemický proces je podobný tomu, co zažíváme při prožitcích lásky nebo vzrušení. Psychologická bezpečnost a stabilita, kterou sýr v tomto případě představuje, je dále umocněna tím, že jde o „předmět“, který neklade žádné podmínky ani očekávání, čímž může pro jedince představovat ideální zdroj emocionálního komfortu.

Fenomén mukbang

V moderní době tento vztah k jídlu přerostl i do mediálních forem, jako jsou mukbang videa, kde je samotná konzumace prezentována jako intimní a někdy až fascinující zážitek. Z psychologického hlediska je tato forma sledování jídla spojena s hledáním emocionálního spojení prostřednictvím smyslového zážitku.

Z pohledu psychologie

Na hlubší úrovni je vazba k jídlu spojena s naší potřebou bezpečí, potěšení a smyslového uspokojení. Jídlo, a zejména potraviny jako sýr, nabízí konzistentní a předvídatelný zdroj radosti, který nelze snadno narušit vnějšími vlivy. Emoční vztah k sýru nebo jiným potravinám může být reakcí na psychologickou potřebu stability či kompenzaci nedostatku mezilidských vztahů.

Odborníci však upozorňují, že ačkoli je emocionální vazba k jídlu v jistém smyslu normální a přirozená, překročení hranice, kdy jídlo nahrazuje sociální  vazby, může signalizovat hlubší psychické problémy, jako jsou poruchy příjmu potravy nebo kompulzivní chování.

Podle psychoterapeutky Dr. Andrey Oskis naše stravovací návyky často odrážejí naše emocionální zdraví a vzorce vztahů. Ve své knize „The Kitchen Shrink: How the Food We Eat Reveals Who We Are – and How We Love“ uvádí, že například člověk, který se vyhýbá dotyku s jídlem, může mít problémy s intimitou, zatímco ten, kdo opakovaně jí stejné jídlo, může být uvězněn v nějakém životním traumatu, ze kterého nezná východisko. Oskis zdůrazňuje, že sdílení jídel může posilovat empatii a důvěru, zatímco komfortní jídla jsou spojena s pocity bezpečí. Tato zjištění naznačují, že náš vztah k jídlu často zrcadlí naše vztahy s ostatními.