Z pohledu interpretace je třeba brát do úvahy i k jakému účelu má být voda používána. V našem případě jsme brali do testu běžné vody určené ke každodenní konzumaci.

Do testu bylo zařazeno celkem deset pramenitých vod a  dvě vody kohoutkové, které byly odebrány v Praze a Brně. Mimo údajů dostupných na obale, případně internetových stránkách výrobců, jsme v  laboratoři otestovali obsah vápníku, hořčíku, sodíku, draslíku a  železa. Zatímco obsahy sodíku, draslíku a  železa se pohybovaly v  doporučených mezích, v případě hořčíku a vápníku se vody vzájemně lišily.

Z pohledu spotřebitele je důležité, jaká je celková mineralizace vody, kterou pije, a  dále jaký je obsah vybraných minerálních látek. Celková mineralizace vody se vypočítá jako součet koncentrací všech rozpuštěných látek ve vodě. Celková mineralizace se obvykle vyjadřuje v  mg/l nebo g/l.

Podle celkové mineralizace se vody dělí na:

Slabě mineralizované: 50-500 mg/l

Středně mineralizované: 500-1500 mg/l

Silně mineralizované: nad 1500 mg/l.

Všechny vody v našem testu patřily mezi vody slabě mineralizované. Jsou tedy vhodné pro každodenní užívání a je vhodné je kombinovat s  vodami minerálními, zejména při fyzické zátěži. Všechny vody v  našem testu měly nižší obsah hořčíku než je doporučená hodnota, která je ideálně mezi 20 a 30 mg/l. Hořčík je tedy z  tohoto pohledu klíčový deficitní prvek a to jak v  testovaných vodách balených, tak v kohoutkových. Obsah hořčíku v pitné vodě je považován za důležitý z hlediska zdraví. Některé epidemiologické studie naznačují příznivý vliv hořčíku v pitné vodě na snížení rizika některých onemocnění, například akutního infarktu myokardu. Přestože mnoho povrchových zdrojů pitné vody nedosahuje doporučených hodnot obsahu hořčíku, v současné praxi se jeho obsah běžně nezvyšuje. Existují však technologické možnosti, jak obsah hořčíku v  pitné vodě zvýšit, pokud by to bylo požadováno. Hořčík a  vápník společně charakterizují tvrdost vody vyjadřovanou v mmol/l.

Podle této hodnoty se voda klasifikuje do kategorií:

Velmi měkká: < 0,7 mmol/l Měkká: 0,7 – 1,25 mmol/l

Středně tvrdá: 1,26 – 2,5 mmol/l

Tvrdá: 2,51 – 3,75 mmol/l Velmi tvrdá: > 3,75 mmol/l

Z pohledu každodenní spotřeby se doporučuje dávat přednost středně tvrdé až tvrdé vodě, především s  vyšší obsahem hořčíku. Z  pohledu užití v  domácnosti je výhodnější měkká voda, která nezanechává tolik vodního kamene a  umožňuje i  používat méně pracích a  mycích prostředků. Vody zařazené v testu byly měkké až středně tvrdé s výjimkou vody z Brněnského vodovodu, která byla tvrdá. Posledním parametrem, který byl zahrnutý do hodnocení, byl obsah dusičnanů. Jde sice o  hygienický parametr, avšak bývá často spotřebiteli akcentován při hodnocení kvality vody, zejména při výběru vody pro malé děti. Obsah dusičnanů byl ve všech případech bezpečně pod limitními hodnotami, přesto se ukázalo, že kohoutková voda obsahuje dusičnanů o něco více než pramenité balené vody.

V testu jsme vzali do úvahy i údaje o složení vod, které poskytují výrobci spotřebitelům na obale nebo na internetových stránkách. Tyto informace jsou pro spotřebitele obvykle špatně interpretovatelné, protože obsahují řadu údajů bez uvedení doporučených nebo limitních hodnot. Navíc v některých případech chybí klíčové údaje. Především jde o celkovou mineralizaci (u kohoutkových vod je alespoň údaj o  tvrdosti vody) a  dále údaj o  obsahu hořčíku, který je z  pohledu výživové hodnoty vody klíčovým kationtem. Výsledky testování naleznete v  souhrnných tabulkách u  jednotlivých výrobků. Parametry, které nebyly z  pohledu výsledků problematické, nebo ve kterých nebyly mezi vodami významné rozdíly, nejsou uvedeny. Celkově je možné vody balené i  kohoutkové zařazené do testu považovat za velmi kvalitní, avšak ve všech případech s nedostatečným obsahem hořčíku.