V posledních letech Vás stále častěji vídáme ve světě gastronomie. Píšete kuchařky, natáčíte pořady o vaření, děláte cooking show, máte vlastní kanál na Youtube… Bavilo Vás vařit už odmala?

Vařit jsem začala poměrně pozdě, v nějakých 24 letech (takové ty pokusy o špagety stokrát jinak nepočítám.) Začala jsem ve chvíli, kdy jsem se odstěhovala od rodičů a najednou zjistila, že je plotna i lednice prázdná a pokud s tím něco neudělám, pravděpodobně to nedopadne dobře.

Když se řekne dětství, jaké chutě se Vám vybaví…

Babiččina kuchyně, a hlavně kuchyně v domečku v Kroměříži. Babička byla naprosto skvělá nepřekonatelná kuchařka. Její zvěřina, španěláky, svíčková, roštěnky, buchty, koláče, cukroví… to prostě nemělo chybu! Během našeho tradičního povídání dokázala vykouzlit neuvěřitelné dobroty. Prostě jen tak, mimochodem… Neustále se podvědomě snažím zpětně nalézt ten úžasný „šmak“ jejích jídel a přidat ho do těch svých.

Takže se u Vás určitě dědí nějaké recepty jako rodinné stříbro…

Určitě je to bramborový salát. Stejně jako každá rodina, i my máme „ten náš“! A samozřejmě je nejlepší 🙂 Je to takový ten vídeňský tip, tedy bez salámu, s restovanou cibulkou zalitou teplým vývarem a octem. Babička ho dělala fantasticky. Maminka převzala štafetu a dělá ho ona. Nutno říci, že také skvěle. Každoročně se dělá velká mísa „bez majonézy“ a druhá „s majonézou“. Nakonec stejně všichni ochutnají oba. A já se ho snažím také naučit, abych ho pak zase mohla předat své dceři.

Jak byste zhodnotila svůj jídelníček – převažují zeleninová nebo masitá jídla?

Je to tak půl napůl. Maso a jako příloha zelenina. Ani bez jednoho se neobejdu. Tedy ve většině případů. Snažím se poslouchat své tělo. A když mi velí, abych trochu zvolnila nebo ubrala, tak to udělám. Pak si dám třeba jen těstoviny s rajčaty nebo velký salát. Stejně tak si dám třeba kousek sladkého nebo čokolády, když si tělo žádá. Jinak mi sladké vůbec nechutná.

Je něco, co Vám ve světě jídla vyloženě vadí?

Jídlo miluji. Beru ho s pokorou a vděčností. Nemám ráda extrémy – přejídání, závody v rychlosti snězení čehokoli, závody v množství vypití čehokoli, jednostranné diety, odpírání si určitých potravin, démonizaci potravin a podobné nesmysly. Jídlo je dobré a potřebné. Jídlo je vášeň a láska. Dokáže uklidnit a dodat sílu, optimismus a vykouzlit dobrou náladu. A navíc je to navýsost společenská záležitost. Jídlo spojuje!

Jste otevřená k tomu poznávat nové chutě? S jakou nejexotičtější potravinou jste vařila?

Ráda ochutnávám a také to poctivě dělám. Pořád a všude. Každý kuchař by měl. Nicméně jak už jsem zmínila výše, ne za každou cenu. Pokud to necítím jako něco, bez čeho nemohu být, nebo to nějak nekoresponduje s mým přístupem ke gastronomii, nelámu to přes koleno.

Skloubit Vaši hereckou kariéru s Vaší vášní pro jídlo musí být někdy oříšek. Někde jsem ale četla, že vaření je pro Vás oddychová záležitost.  Platí to i naopak?

Přesně tak. Mám to báječně vymyšlené 🙂 Od herectví si odpočinu u vaření a zase naopak. Mám ráda to soustředění na samotnou práci v kuchyni. Aby vše pěkně navazovalo, aby bylo vše dobře připravené, přesně uvařené, aby to hezky vypadalo, ale nedůležitější je pak samotná finální chuť. Jak říkají kuchaři: „Hezký to bejt může, dobrý to bejt musí!“

Když jste zmínila ty kuchaře… Kdo je pro Vás vzor?

Měla jsem obrovské štěstí, že jsem se hned od začátku dostala k těm nejlepším z nejlepších. Během moderování gastronomických soutěží, akcí nebo food festivalů. Mohla jsem s nimi nejen mluvit, ale také se jim dívat pod ruce a mnohdy dokonce i pomáhat. Nejlepší škola! Nechci jmenovat, protože bych určitě na někoho zapomněla, ale v podstatě jde o všechny, kteří v naší gastronomii něco znamenají. A v rámci posouvání se vpřed, sleduji opravdu hodně nejen českých, ale i zahraničních kuchařů.

Takže o inspiraci není nouze…

Vždycky je to o nápadu. Něco ochutnám a hned mi běží hlavou, jak to je připravené. Nebo jak bych to mohla třeba udělat já. Co by mi k tomu chutnalo, s čím bych to mohla zkombinovat… Snažím se tu vysokou gastronomii, která je někdy logisticky a časově náročná, trochu přizpůsobit domácímu prostředí. Ale zcela upřímně, čím jsem starší, tím více inklinuji k jednoduchosti. V té je opravdu krása! A taky chuť!

Jak s Vámi souzní otázky ekologie, bioprodukce…

Tohle by bylo na samostatný článek. Myslím, že do výbavy každého civilizovaného člověka patří ohleduplnost. K lidem, zvířatům i přírodě. Společenská odpovědnost, snaha o udržitelnost. Každý můžeme začít u sebe, a i kdyby to byly jen malé krůčky, dohromady to pak může znamenat velký krok pro všechny. Třídění odpadu, bezobalové nákupy – pokud to jen trochu jde, snaha o co nejmenší uhlíkovou stopu, podpora malých farem, pěstitelů a chovatelů atd.

Jak sama osobně bojujete proti plýtvání?

Jídlo je dar a měli bychom se k němu i tak chovat. Moje milovaná babička mi vždycky kladla na srdcem, že se nemá „škaredit“ s jídlem. Mám to v sobě zakódované. Snažím se nakupovat jen to, co opravdu spotřebuji. Raději jdu obden nakoupit, než bych jela na nějaký mega nákup a pak půlku vyhodila. Pokud to jen trochu jde, kupuji celou drůbež, kterou doma vykostím a rozdělím na porce. Tvrdý chleba posílám koníkům a skořápky pak slepicím u známých. Ale hlavně se snažím vždycky všechno spotřebovat.

Všeobecně se řeší otázka kvality potravin… Co je pro Vás při výběru potravin stěžejní?

Čerstvost! Poctivost!!! Kvalita! Vůně! Chuť!

Jak jednoduché a přitom pravdivé… Kterým jídlem zaručeně potěšíte rodinu?

Vždycky, když se zeptám, co by chtěli uvařit, dostane se mi odpovědi, že je všechno dobrý, tak nevím (smích). Nicméně bych asi volila něco mezi klasikou – knedlo, vepřo, zelo nebo steakem se zeleninou.

 

Je něco, co opravdu nemáte ráda, někde jsem zaslechla, že je to paprika…

Máte pravdu. Jediné, co nejím, je paprika. A to ne ani tak proto, že bych ji neměla ráda, ale proto, že mi prostě nedělá dobře. Zkoušela jsem poctivě všechny její úpravy, ale pokaždé je to stejné. Takže jsem ji úplně vyřadila. Ale vůbec mi nechybí. A rozhodně se bez ní dá v pohodě existovat.

Jaké je Vaše kuchařské tajemství…

No, to je právě to tajemství 🙂 Ta se přece neříkají…

Při svém vaření se často opíráte o recepty Magdaleny Dobromily Rettigové. Čím Vás oslovují?

Svou druhou kuchařku Markéta vaří Rettigovou jsem věnovala právě M. D. Rettigové. Chtěla jsem jí vzdát hold, protože to do té doby nikdo neučinil. Poctivě jsem přečetla všech asi 1600 původních receptů a vybrala z nich asi 80, které jsem pak „převařila“ do dnešní doby. Nicméně ona byla opravdu neskutečná! Už před dvěma sty lety používala demi glace, chřest, kapary, parmazán. Pekla v papilotě… Z jejích základů pak vzešly všechny ostatní kuchařky, ke kterým se dnes většina profíků rádo a s úctou vrací. Základ je základ. Jen na něm můžete stavět.

Receptů na skvělá jídla máte přehršel, ale co recept na štěstí a pohodu?

Štěstí a pohodu máme všichni v sobě. Je jen na nás, jak se budeme chovat k životu i k sobě samým. Zda se budeme na sebe usmívat a radovat se i z maličkostí. Jestli se odbudeme jídlem v plastové krabičce nebo si to uděláme hezký a na porcelánový talíř si dáme, byť třeba jen krajíc poctivého chleba s máslem a ředkvičkou.

Je jen na nás, zda si při jídle pustíme televizi nebo internet a budeme se zbytečně stresovat nebo si sedneme s rodinou ke stolu a budeme si povídat o tom, jaký jsme měli den, co nám udělalo radost a co bychom třeba mohli vymyslet na víkend. Každý nový den je zázrak!