Sdílet
V osmdesátých letech jste si mohli koupit kokosový suk za 1 Kčs. Dnes si za stejný kousek připravte minimálně 65 korun. To samé platí pro turecký med, který kdysi stával směšných pár korun a dnes se blíží ke stovce.
Zklamání za tři stovky
Přistupuji ke stánkům s jistou zvědavostí. Co se dnes vlastně na poutích prodává? Kokosový suk je stále na svém místě, ale jeho struktura se na první pohled liší. Dříve měl přirozeně drobivou konzistenci, voněl intenzivně kokosem a mlékem, rozplýval se na jazyku. Ten současný je hladší, kompaktnější, při rozkousnutí je gumovitý, jakoby mastný a chuťově přehnaně sladký. Když jej nechám rozplynout na jazyku, nepřichází očekávaná kokosová chuť – spíš ulepený dozvuk glukózového sirupu.
Podobně dopadá i turecký med. Zatímco dříve to byla nadýchaná, lehce křupavá lahůdka, která v ústech křehce tála a zanechávala příjemnou medovou chuť, dnes mi pod zuby skřípe hmota s podivně chemickým podtónem, v níž jakýkoliv náznak medu nahrazují umělá aromata. Dokonce i staré dobré žu-žu působí jinak – už nemá jemně kyselkavou ovocnou chuť, nýbrž jakousi univerzální sladkost, u které se chuť jahody, jablka a pomeranče liší jen barvou.
Kvalita minimálně pochybná
Podívejme se blíže na složení dnešního tureckého medu, který se stále prodává jako „tradiční“ pochoutka. Na první pohled vypadá složení poměrně jednoduše: cukr, pitná voda, arašídy (12 %) a oplatka vyrobená z pšeničné mouky, slunečnicového oleje, pšeničné vlákniny, bramborového škrobu, vaječných bílků a octa. To zní nevinně, že? Ale kde je ten med? Ten zde úplně chybí. Namísto toho dominuje cukr, který tvoří většinu obsahu (66 g sacharidů na 100 g produktu, z toho 56 g čistého cukru). Výživová hodnota je tedy značně diskutabilní – energetická hodnota dosahuje 376 kcal na 100 g a velká část kalorií pochází z jednoduchých cukrů, které vedou k rychlému nárůstu hladiny cukru v krvi.
Při porovnání s původní recepturou je změna evidentní. Tradiční turecký med se vyráběl ze skutečného medu, cukru a ořechů. Díky tomu měl přirozeně karamelovou chuť a lahodnou měkkost. Dnešní verze se však uchylují k levným náhražkám, což má dopad nejen na chuť, ale i na nutriční hodnotu. Chybějící med znamená absenci cenných enzymů a antioxidantů, které původní receptura nabízela.
Zklamaná nejsem ale jen já. „Dnes už to není, co to bývalo. Kokosový suk byl tehdy opravdu kokosový, teď je to jen hmota sladká jak hrom,“ potvrzuje můj doprovod, který také dobře pamatuje staré dobré časy.
Jaký je tedy verdikt?
Klasické pouťové sladkosti prošly transformací, kterou jejich původní verze nepoznaly. Původní suroviny nahradily levnější a méně kvalitní náhražky, chuťové vlastnosti se změnily natolik, že už se s dřívějšími variantami téměř nedají srovnat. Co však zůstalo stejné, je jejich lákavý vzhled a fakt, že je děti stále milují. Otázkou zůstává – je to vůbec ještě to, co jsme kdysi tak rádi mlsali
Retro sladkosti doma? Jde to!
Chcete ochutnat pravý kokosový suk, takový, jaký jsme jedli jako děti? Stačí smíchat 250 g kokosu, 100 g sušeného mléka, 1 plechovku slazeného kondenzovaného mléka (Salko), 2 lžíce kakaa a potravinářské barvivo. Rozdělte těsto na tři části, jednu nechte světlou, druhou obarvěte kakaem a třetí růžově. Po chvilce odpočinku hmoty v lednici vytvarujte válečky, spojte je a zamotejte do spirály. Po ztuhnutí můžete krájet na kolečka. A pokud si chcete vyrobit pravý turecký med? Stačí jen cukr, med, trochu vody a ořechy. Zahřát na karamel, nalít do formy a nechat vychladnout.
