Sdílet
Filipojakubská noc, u Keltů známá jako Beltane, byla oslavou plodnosti, jara a nového života. Jenže uprostřed toho všeho – tance kolem ohně, zpěvu a odhánění zlých duchů – hrálo klíčovou roli jídlo. Ne náhodou. Pokrmy se připravovaly s úmyslem, který bychom dnes nazvali „kitchen witchery“ – tedy kuchyňskou magií. Nešlo jen o to nasytit tělo, ale i ducha. Každá bylinka, každé koření mělo svůj význam. Například med, dáván do sladkých placek, byl vnímán jako dar bohů – nositel sladkosti života. Tymián, šalvěj nebo rozmarýn se přidávaly do jídel nejen pro chuť, ale pro očistné a ochranné účinky. Dnes bychom řekli: aromaterapie, imunita, zklidnění. Ale tehdy? Kouzlo.
„Tzv. kuchyňské čarodějnictví není okrajovou výstředností, ale hluboce zakořeněnou formou lidové magie,“ potvrzuje Sarah Robinson, autorka knihy Kitchen Witch: Food, Folklore & Fairy Tale, která propojuje kuchařské rituály s folklorem a pohádkami napříč kulturami.
Když máslo zmizí – a za všechno může čarodějnice
Zvláštní postavení měla potrava i v příbězích o tzv. butter witches – tedy čarodějnicích, které podle irského folklóru kradly máslo. Když se ve vsi nepovedla várka smetany nebo zmizel čerstvě utlučený bochánek másla, za vším stála „nějaká ta bába od lesa“. Tyto historky měly samozřejmě víc co dělat se strachem ze selhání a potřebou vysvětlení než s reálným čarodějnictvím. Ale ukazují, jak úzce bylo jídlo – konkrétně to domácí – spjato s mystikou.
Máslo bylo symbolem hojnosti, stability, domácího řádu. A stejně jako dnes někdo schovává čokoládu, i tehdy lidé věřili, že potraviny mohou být kradeny z jiného než fyzického světa.
Moderní „čarodějnické vaření“ se vrací k původním myšlenkám: vědomý výběr ingrediencí, pomalé vaření, vkládání záměru do každého pokrmu. Ať už je to jablečný koláč s hřebíčkem „na lásku“, nebo levandulové sušenky na zklidnění před spaním, jde o víc než o chuť. Je to rituál, v němž každá vařečka míří přesně tam, kam má.
A právě dnes, kdy se kolem půlnoci rozletí čarodějnice k Petrovi na sabat, můžeme být i my součástí této tradice. Ne kletbou, ale koláčem. Ne očarováním, ale voňavým čajem z meduňky a máty. A pokud vám během dneška někdo nabídne medovou placku, neváhejte. Možná v ní bude kapka jara, špetka staré magie – a trocha toho, co jsme z těchhle dávných nocí zatím úplně nezapomněli.
Zdroj: Autorský text, Irish Food Hub, The Fading Year, iDnes.cz, Dáma.cz
